pátek 30. srpna 2013

Zhengzhou - s taiji týmem

Učitel pronajal auto, které nás všechny za 30 minut odvezlo Šanghajské vlakové nádraží, normálně se tam člověk dostane za hodinu. Takže jsme tam čekali další asi dvě hodiny. Ale atmosféra byla pohodová, všichni jsme se bavili a dělali legraci. Jo, to mě právě zmátlo :-D. Pan Arogantní se mě ujal, prý abych se neztratila. Ve vlaku jsme si před spaním všichni povídali, nosil mi přes celý vagon ovoce. Dostala jsem pocit, že tenhle výlet bude fajn. Druhý den jsme se s Jane odpojily, abychom se mohly podívat na trénink jejích kamarádů z henanského taiji týmu. Jenže to dopoledne měli schůzi a odpoledne posilování. Nedá se nic dělat, zůstaneme do druhého dne. Navíc nás pozvali na večeři a na karaoke. O detailech celého výletu se nebudu rozepisovat, protože by to bylo na dlouho a jen bych z toho byla zase bez nálady. Spíš řeknu, že doktor týmu byl hodně přátelský a postaral se o mě, když byla potřeba, tak doufám, že ho můžu považovat za kamaráda.
Nejvýznamnější na celém pobytu bylo to, že mi to zase dalo nový náhled na cvičení, nové poznatky, nové pocity. Za to i všechny ty nepříjemnosti stojí. V týmu jsou celkem 4 hlavní taijisti (moderní), všichni bydlí spolu. Dva cvičí dobře, ale ne zas až tak dobře. A dva jsou šampioni. Jeden naposledy zklamal, proto z boje o účast na nejvyšší světové soutěži ustoupil a přenechal tu příležitost zdarma minulému šampionovi. Sám se bude letos účastnit těch „menších“ soutěží. Náš borec jmenuje se Chao, je mu 26 let. A je hodně těžké říct, co si o něm myslím. Jednak protože jsem s ním byla jen dva dny a je hodně nečitelný. Na jednu stranu nafoukaný narcis, perfekcionista, zvyklý být ve všem první. Na tu druhou zase nezištně pomáhá lidem, kteří to potřebují a stará se o ty, co jsou kolem něj. Nicméně, ukazoval nám svá soutěžní a tréninková videa a hodnotili jsme hudební doprovod. Vysvětlil, že nejdříve si sestaví sestavu a tu doplní hudbou, kterou vybírá podle toho, jaký má příběh, jaké v něm vyvolává pocity a jestli vyjadřuje to, o co se v dané sestavě snaží. Potom sehrává pohyby s hudbou, má lidi na to, aby mu podle přání hudbu mixovali – vytahovali momenty, na které chce upozornit, upozaďovali, co není tak důležité. Pokud je s něčím nespokojený, tak to prostě nechce. On si to může dovolit. Stejně tak může zůstat vzhůru jak dlouho chce, jít si v mezích možností kam chce… ostatní mají velice tvrdý režim, ale on je šampion. Co se týče jídla, mají dovoleno jíst jenom v kantýně pod dohledem trenéra. V tomhle je velice disciplinovaný. Kdykoliv nás vzal na jídlo, bylo to až potom, co se sám vrátil z kantýny a kromě trochy zeleniny nic nejedl. Má zákaz jíst venku jakékoliv maso. Mimo jiné má také lidi na to, aby mu prali prádlo, nakupovali, šili oblečení a podobně. Když jsem sledovala videa a poslouchala jeho vypravování, naučila jsem se opravdu hodně. Číslo dvě taiji týmu s námi ten den na jídlo nešel, protože byl z tréninku příliš unavený a potřeboval si odpočinout. Na druhou stranu se všichni pak na karaoke sťali. Druhý den jim začínal trénink v 9 hodin. Dorazily jsme až na 10. hodinu, ale podle všeho jsme o nic nepřišly. Všichni čtyři se většinu času jen ploužili po koberci a malovali pohyby. Sledovala jsem tedy trénink dětí, trénink souboje a jednoho s mečem. Opět jsem se zamilovala do wushu. To se prostě musí vidět, neskutečný zážitek…
Ten den Chaovi doručili oblek na soutěž, takže ho šel vyzkoušet. Poprvé jsem si ho natočila, to to
nebylo nic moc, jeden skok navíc neustál. Bylo vidět, že ho to rozladilo, ale výkon to nijak nesnížilo. Jeho styl je hodně uhlazený jako on sám. Místy působí až žensky. Pohyby má dokonale plynulé, což je jeho velkou devizou. Prolínání pomalých a rychlých pohybů, vysokých a nízkých postojů také dokonalé. Po něm nastoupil už normálně v tréninkovém jeho kolega. Když je dva člověk porovná, hned je jasné, proč je číslem 2. Pohyby nemá tak plynulé a po zranění kolena se pere se skoky, zatímco Chao je má perfektní. Jenže pohyby jeho protihráče působí daleko mužněji, víc připomínají tradiční sestavy (i když Chao si tam zabudoval pohyb z opilé pěsti), prostě se mi jeho pohyby líbily daleko víc. Uznala to i Jane, ale pak zase zasněně dodala: „Ale šampion tady může být jen jeden.“ Na karaoke jsem s jejich doktorem trochu cvičila tuishou a vysvětloval mi základní principy taiji – v těch chvílích, kdy nebyl zrovna pod parou :-D. A měl pravdu v tom, že tihle dva jsou sice šampiony, ale fali vedou hlavně horní polovinou těla, žádná práce pasem. Musím říct, že na to, že jsou to světoví šampioni, čekala jsem něco víc. Na druhou stranu ale každý prochází určitými stádii. Oni dělají to, co po nich soutěže vyžadují. Časem pak buď přestanou nebo budou pokračovat s taiji více do hloubky. Tyhle dva dny v Zhengzhou s jedním z nejlepších taiji týmů na světě moje taiji ovlivnilo letos ze všeho nejvíce. Noc před soutěží jsem se snažila něco z těch poznatků zabudovat do své sestavy, ale samozřejmě to všechno nezapadne tak rychle a navíc, rozhodil by se mi tím úplně čas a nejsem ještě tak dobrá v improvizaci, abych si mohla skončit, kdy se mi zachce.


Žádné komentáře:

Okomentovat