Cvičení TJQ

Tréninky týmu jsou teď dost chaotické, takže většinu času cvičím sama. S týmem si spíš opakuji všechny sestavy a zase se začnu učit meč, abych se to už konečně doučila. Učitel příliš neučí, spíš stále dokola opakuje věci, co už říkal a nebo rozdává rady do života. Přes týden si tréninky plánuji sama, prokládám to běháním a jiným pohybem, posilováním, strečinkem atd. Teď v pátek bylo krásné počasí, tak jsme s Lukaiem hráli 1,5h badminton a snad bych se zase mohla začít učit tenis. Moc bych chtěla, bavilo mě to, ale asi na to zase nebude čas. Než Manuel odletěl domů, scházeli jsme se a trénovali tuishou, qinna a podobné věci. Jinak si takhle občas hrajeme s Lukaiem, který konstatoval, že tuishou v podobě, kterou učí Xie laoshi, se drobet podobá čínskému tradičnímu wrestlingu, tak mě pomalu učí. Vrátilo se mu loňské zranění kolena, tak teď čekáme, až se mu to zahojí a budeme moct spolu zase trénovat judo. Dost mě to baví, ale v Číně se asi na soutěž nedostanu, protože i na dívčí nejtěžší kategorii bych musela dost zhubnout a i tak, v té nějtěžší není skoro žádná účast, takže by to stejně bylo k ničemu. Budu si muset počkat, až se vrátím do Evropy.

V úterý a ve čtvrtek večer učím jednoho 62letého pána tradiční chen yi lu a jednu paní chen 56. Sestavy jsou to obě o dost jiné a lidé také. Pán je trochu rezervovaný, moc si nevěří, víc opatrný, ale přátelský. Na něj se musí pomaloučku, často potřebuje odpočívat. Také nemá smysl mu nějak zvlášť opravovat pohyb, protože menší detaily si stejně nepamatuje. Chce to čas, teď už má půlku sestavy tak, že si pohyby pamatuje, i když nejsou úplně přesné, směry má také správně. Až se doučí celou sestavu, začneme pomaličku opravovat jednotlivé pohyby a detaily. Nejraději bych ho učila jen část s tím, že budu opravovat chyby, ale aby mohl v sobotu cvičit s ostatními, potřebuje se naučit celou sestavu.  Paní je akčnější, pohyblivější, povídavější a také přátelská. Přidává si vždy pohyby navíc –nejrůznější kroužky a vlnění.  Jsem vždycky na vážkách, jak je učit, protože to nejsou mí studenti. Ale snažím se pomalu odstraňovat věci, které by jim ničily záda, klouby atd. Pánovi je celkem jedno, jak moc přesné pohyby jsou. Paní to zase chce ve 100 % standardním provedení. Oba dva se ostýchají sami cvičit. Ne proto, že by se styděli, ale proto, že si to nepamatují. A je těžké jim vysvětlit, že když to budou cvičit stále jen se mnou, tak si to nezapamatují. Všechno je to zadarmo, myslím, že je to dobrá zkušenost.

V sobotu jsou nejlepší tréninky, protože učitel opravdu učí, má to strukturu. Občas to za něj vezme Zhan Qing Ran, tak jako dnes. Nevím úplně čím to je, ale tréninky s ním jsou mi příjemnější než s učitelem. Možná proto, že nepovídá žádnou velkou omáčku okolo, ale jde k věci, kterou pak rozvíjí. Všechno pěkně vysvětluje, dává to smysl. Mluví klidně a jistě. Opravdu se za těch 5 let, co se známe, strašně změnil. Jen když s ostatními ve volnu cvičí tuishou, tak je stejný jako předtím, pan Arogantní. :-) Dnes byl trénink výživný. Základní pohyby jsme dělali hodinu, třásly se mi stehna. Všechno pěkně ukazoval a vysvětloval, na závěr přidal i zhan zhuang, obešel nás všechny a opravil. Potom jsme se rozdělili do skupin a cvičili lao jia yi lu. Byla jsem v pokročilejší skupině, ale pak ke mně přišel a začal mi vysvětlovat, kde mám chybu, co s tím mám dělat, jak teď cvičit. Byla jsem překvapená, jak byl na mě hodný. Nechal mě sáhnout si na jeho rameno, bok a pas. Bylo super ten pohyb nejen vidět, ale i cítit. Potom jsem cvičila sama a snažila se jeho opravy zabudovat do mého pohybu, ale bude to zase chtít hodně času. Na závěr jsem mu zacvičila prvních pár pohybů a opravil mi je. Sílu v nohou mám prý obrovskou a není potřeba, abych je dál posilovala, stejně tak nepotřebuji cvičit moc nízko. Naopak mám cvičit výš, abych se naučila správně pracovat s pasem a uvolněním. Když budu mít správnou techniku, tak nejen že mě nebude nic bolet, budu cvičit plynule, ale můžu cvičit i jak nízko budu chtít. Nízko mám cvičit až potom, co to budu dělat správně nebo před soutěží. Na soutěž je potřeba 3-4 minuty, sestava nám trvá 10-12 minut, takže to moc nevadí. Byla jsem z toho dnes nadšená, protože jsem dostala směr a věci, na kterých můžu pracovat. Byla jsem konečně opravená. Řekl mi, že sestavu zacvičí každý, pamatuji si hodně sestav, pohyby mám správně. Teď to chce pracovat na technice a uvolnění, jinak se neposunu dál. Je to také hodně o nastavení mysli – to je prý rozdíl mezi těmi, který cvičí celkem dobře a těmi, kteří cvičí výborně. Přestože Číňané často používají výraz 差不多(tak nějak, nechybí moc), tak TJQ se tak prý nedá cvičit. Pokud je něčeho málo nebo na druhou stranu moc, tak je to špatně. Pokud budeme dál cvičit „tak nějak“, tak se dál nedostaneme. Když cvičit, tak na 100 % a „přesně“.