Zimaaaa

ZIMAAAAA

Až do ledna bylo všechno super, druhá polovina ledna je ale mrzutá – zima i na pokoji, Antonio hlásil, že má na pokoji 17°C, a klimatizaci to fakt trvá, takže ji většinou nepoužívám. Jednou nám tady dokonce i sněžilo, ale hned to roztálo. Jinak občas prší a je to celé takové neveselé. Takže jsem samozřejmě stále nemocná. Jeden den si dobře zacvičím, druhý den jsem slabá jako čajíček a nemocná, třetí den začínám zase od začátku, protože mám zesláblé nohy a zadýchám se i do třetího patra. Tak jsem poslední tři dny cvičila na pokoji a nikam jsem nešla... ta moje ne-imunita je fakt na nervy. Judisté letos dostali nějakou zázračnou vodičku, která má zlepšit imunitu, bojovat proti nemoci a slabosti, proti nádorům a rakovině. Tak to piju taky a uvidíme, jaké to bude mít doopravdy účinky :-). Je to ale jejich tajemství. Stejně tak, že některé týmy před soutěží dostávají beránčí penisy, holubí polévky a podobné věci. :-) Začátkem ledna jsem měla jet na svatbu do Henanu, ale noc předtím jsem začala zvracet apod., trvalo to až do rána, takže jsem nakonec byla jen v nemocnici, kde mi řekli, že mám otravu jídlem a mám pít ty rýžové polévky, které tak strašně miluju. Předepsali mi léky za 180RMB, tak jsme je nevyzvedli a místo toho šli za tetou do lékárny, která mi dala podobné léky za 150RMB. Drželo mě to ve větším asi tři dny a pak už to bylo o hodně lepší. No a od té doby se to se mnou nějak táhne.

Spolubydlící mi odlela domů už před dvěma týdny, tak máme teď na pokoji pánvičku, hrnce, a občas si vaříme. Nejdelší dobu trvá to všechno nakrájet, zbytek je pak už rychlovka. Minimum oleje a hlavně to skvěle chutná. Ale jsou tři plotýnky pro asi 20 lidí, co jsou v týmu, takže ne vždy se na nás dostane.

NEMOCNICE CHANGHAI

Koncem loňského roku jsem doprovázela do nemocnice Miri (Norsko), která si při fotbalu zrakvila koleno. Nejdříve jsme párkrát jely taxíkem a pak mi byl svěřen moped, tak jsem jí vozila po okolí... a přežily jsme to! :-) MRI bohužel ukázalo, že to tam má zpřetrhané a k tomu něco i s meniskem, takže to bylo hodně neveselé. Některé to překvapí, ale Miri si nemocnici ChangHai nemohla vynachválit, prý je v porovnání s nemocnicemi u nich o dost profesionálnější, lepší, doktoři vědí, co dělají... Je pravda, že nám odpověděli na všechny dotazy dost detailně, dostaly jsme i brožurky k prostudování... Kolik tady stojí operace (dostanete umělý vaz či co)? 40 000 – 60 000 RMB. Ale můžou vás vzít do týdne, v nemocnici zůstanete 2-3 dny a můžete domů. Navíc je tahle nemocnice celkem vyhlášená, ročně provádějí přes 200 těchto zákroků. Miri o to hodně stála, ale její pojišťovna by jí to neproplatila. Takže si musela koupila ortézu za asi 3000 RMB! a rychle domů. Pojišťovna jí zajistila místo v business class, kde je víc místa pro nohy, zajistili jí odvoz na letiště a čekali tam na ní s vozíčkem... tomu se říká péče! :-) V Norsku to vypadá, že ten umělý vaz nedělají a stále nemá termín – snad v létě...

POHŘEB PO ČÍNSKU

Ono to bude asi všude, jen jsem se tady teď nějak víc setkala – ať už z vyprávění nebo z internetových diskuzí atd. Je tu dost mladých kluků, kteří se prodávají. Svalnatí sportovci jsou nejvíc v kurzu, Lukai dostává hodně podobných nabídek: orál = od 800 RMB, anál = od 2000 RMB. Takové nabídky se těžko odmítají :-). Jeden kluk, který býval v jejich týmu, než se zjistilo, že má astma, pracoval v jednom baru, kde takhle obsluhoval zákazníky. Před dvěma týdny ho převezli do nemocnice, protože měl něco se žaludkem, rychle zhubnul asi 8 kg.Minulou sobotu večer jsme se vrátili z kina a na Wechatu jsme si přečetli, že zemřel. Prý měl rakovinu a do týdne už nebyl. Všichni z týmu z toho byli ne až tak špatní jako překvapení, dokola opakovali: byl tady a nejednou není. V neděli se jich houf vydal k němu domů na první rozlučku. Pak jsme všichni zašli na večeři. To bylo také poprvé, co jsem je viděla jinak než na cestě na/z tréninku. Asi 12 obrovských kluků (Lukai je nejnižší) a dvě holky, u kterých je těžko rozeznat pohlaví. Zbytek týmu zůstal na koleji. Hlavní trenérka byla v té době na svatbě, a ač s nimi ten kluk už přes rok netrénoval, je už prý týden každý den pěkně naštvaná. A na tréninku je to také znát: každý den základy (jeden pohyb i 200x), velké posilování, kartáčování podlahy... pak všechny seřve – kromě Lukaie, protože to je její nový miláček – její první šampion. Dnes je oficiální rozloučení s tím klukem. Všichni chtěli jít, ale trenérka to zakázalo, tak nakonec odjelo jen 5 lidí. Všichni se oblékli do starého tmavého oblečení, protože jim trenérka řekla, že v tom nesmí zpátky na pokoj, nejdříve to musí vyprášit a vyprat. Po pohřbu jdou ještě na procházku do obchodu, aby to ze sebe vyklepali a lépe se to pralo... Jinak by to přineslo neštěstí do domu.

PRÁZDNINY V TÝMECH

Pro všechny tady prázdniny znamenají odpočinek, pro profi týmy to znamená ještě větší dřinu než normálně. Zatímco Wushu týmy tady cvičí jen 1x denně (2-3h) a už mají prázdniny, judo, wrestling, box atd., všichni teď trénují víc jak 6 hodin denně. V neděli přijede trenér z Japonska, takže v neděli nebude vytoužené volno, ale rovnou trénink. Dalších 14 dní vůbec netuším, jak bude vypadat. Vždycky měsíc před soutěží vypadá Lukai jako chodící mrtvola, protože musí hubnout (= 2 malé mističky jídla denně a málo vody) a hodně makají, až týden před zápasem je volnější. Ten měsíc nemá smysl mu něco říkat, protože to stejně zapomene, a i když o něčem mluvíme, někdy mu trvá dlouho, než mu to dojde.