Protože jsem letos v jednu chvíli měla věcí až nad
hlavu a v té druhé jsem z toho byla tak vymletá a líná, že jsem nic
nedělala, v posledních dnech toho bylo až moc. Většinu času jsem věnovala
tvorbě dotazníků. Myslela jsem si, že to půjde dobře. A nešlo…
První věcí bylo dotazníky vůbec vytvořit – vymyslet
otázky, poskládat, navrhnout jejich formu. Potom je poslat učiteli ke schválení
a přeložit do češtiny, abych jejich pilotní verzi mohla poskytnout hodným duším
na zkoušku. Na základě jejich ohlasů a učitelových podnětů jsem dotazníky opět
upravila a hledala, kde bych je mohla zveřejnit. To zabralo asi nejvíce času.
Ono se řekne: Na netu je toho spousta… A to je často i ten problém. Je toho
opravdu spousta, ale vyhovujících jen velice málo. SurveyMonkey naprosto
vyhovovala mým požadavkům, takže jsem do ní začala hustit své otázky. U 10. mě
to zastavilo s tím, že pokud chci větší rozsah, musím si zaplatit
minimálně 20 dolarů/měsíc. Dál mi kamarád doporučil stránku, kterou má
vyzkoušenou, jenže je celá jen v němčině. Další stránky jsou hodně
primitivní a nedovolují mi vytvořit dotazník ani ze 65% tak, jak jsem původně
navrhla.Takže jsem nakonec přeci jen skončila u Google docs. Není to úplně
podle mých představ, ale dá se s tím spokojit. Ještě jsem si tak úplně
neprostudovala možnosti analýzy, to bude další peklo. Zatím, co jsem viděla, že
Google nabízí není dostatečné, tak uvidím, co tam dál objevím. Jinak doufám, že
to půjde překlopit do Excelu. Budu se prostě co nejvíc snažit vyhnout našemu
slavnému SPSS, o kterém kromě jednoho cizince, kterého jsem se ptala, nevěděl
tady nikdo. Číňané to používají snad v každé práci… Nebo to aspoň
prohlašují. Já to mám v Metodách také zmíněné… :-D
Takže tedy Google… spasitel lidstva… Několikrát mě pěkně
naštvali, ještě že mě neslyšeli. A několikrát jsem se už prostě viděla za měsíc
doma, protože ty dotazníky prostě nedokážu udělat a zabalím to tady. Až takhle
divoké to bylo, když se mi nedařilo opravit otázku, která nevycházela správně u
prvního dotazníku. Když mi u druhého dotazníku nešly odesílat odpovědi, i když
jsem vše dělala stejně jako u toho prvního. Obrátila jsem se o pomoc na help
centrum i na fórum uživatelů – bez odpovědi. Po dvou hodinách jsem na to přišla
sama. Nastal další problém, odeslané odpovědi se mi nezobrazují v sešitě.
I když s prvním dotazníkem v tomhle ohledu není žádný problém. Zdá
se, že je každému dovoleno zaslat na fórum jen jeden příspěvek asi denně, takže
jsem si s tím musela zase poradit sama. Po pár hodinách to najednou začalo
všechno fungovat. Zatím to všechno vypadá v pořádku.
Další fází bylo hledání respondentů. Poslala jsem to
všem, co mám v kontaktech a pak začala na internetu hledat školy tajči. A
že jich je hafo. Nebo jedna škola má hned několik odlišných stránek, což pak
hodně mate a určitě se stane, že dotazníky někomu přijdou několikrát. Další
stránky nemají uvedený kontakt vůbec nebo jsem ho nenašla. Nebo se dají
kontaktovat jen formou formuláře, s čímž nemám dobré zkušenosti, když jsem
psala na irské školy, tam se to zdá být velkým hitem. Ale pak mi hlásily, že
jim to přišlo v roztodivných podobách…
Co se mi ještě stalo…pár dní mi nějak blbnul Facebook,
toho si někteří z vás všimli.A teď už ho mám rozbitý úplně. Ještě stále
můžu vidět většinu toho, co píšete a můžu z jiných stránek odesílat odkazy
na FB, ale sama na FB už nic psát, měnit atd. nemohu. Uvidím, až se vrátím, co
se s tím bude dát dělat. Absolutně se v tom nevyznám. A všechno se to
pokazí zrovna ve chvíli, kdy by to bylo potřeba, protože na FB má hodně škol
své stránky.
Prostě miluju, když si někdo stěžuje, že její/jeho
problémy/bolest/smůla atd. jsou největší na světě. Každý máme něco. Taky mi
tady většina z toho, co jsem si malovala, nevyšla. Někdo se s tím
prostě dokáže lépe vyrovnat, přesměrovat se nebo nemá potřebu se o tom šířit.
Dnes večer mě čeká 14ti hodinová cesta vlakem do Pekingu, vsedě, protože už
neměli lehátko. Moc toho tedy nenaspím, tak si beru počítač s sebou, aspoň
zase něco stihnu udělat. Pak celý den v Pekáči a druhý den brzy ráno jedu
na letiště vyzvednout mou rozvětvenou rodinu!!! :-)
Oj Kato, to je teda pech, ale vydrz, ono se to zase posklada!!!Neboj!Ted si hlavne uzij rodinu a s nadhledem pak res....paaaaaa
OdpovědětVymazat