O Kohoutkovi a slepičce

V posledních dnech si připadám jako v pohádce O Kohoutkovi a slepičce. V létě jsem se vracela brzy domů, takže jsem si nestihla vyzvednout diplom. Když jsem se vrátila, zjistila jsem, že to není „vyzvednout“, ale že si to člověk musí zasloužit – a to nejen tím, že diplomku úspěšně obhájí.

Musela jsem zaběhnout do obou knihoven. V jedné mi dali razítko s tím, že nemám vypůjčené žádné knihy a v té druhé jsem odevzdala dvě kopie diplomky v papírové podobě a pak i elektronické. Dnes to byla komedie. Vybrala jsem se do administračky, aby mi změnili heslo pro přístup na naše stránky, protože to začátkem roku měnili a nefunguje nám to. Potom jsem přešla na Wushu katedru, kde jsem dostala razítko. Když jsem měla tohle všechno, tak jsem se zase mohla vrátila do administračky (stejná kancelář), kde bych měla dostat další razítko. Jenže nemám razítko z naší koleje (že jsem zaplatila účet za elektriku atd.), i když to byla spodní kolonka. Tak jsem šla na kolej, jenže recepční se bude vdávat, takže odjela nakupovat a pán, co ji zastupuje tam je jen aby se neřeklo. V kanceláři mi učitelka Li řekla, že je to špatně, že nejdřív mi mají dát razítko v administračce a pak teprve u nás. Tak jsem jí řekla, že jsem se zrovna odtamtud vrátila a tam mi řekli, že mám jít na kolej. A že to je špatně, že takhle ne. V tom se do toho vložil James Chu, aby vypadal jako záchranář, ale nic nevyřešil. Nakonec jsem řekla, aby si to domluvili mezi sebou, protože když půjdu zpět, tak mi řeknou, že napřed musím mít razítko z koleje. Tak si zavolali, zjistili, že je to vlastně jedno. Tak jsem šla zpět. Paní mi všechno vypsala a pak se zjistilo, že papírová diplomka není podepsaná od mého vedoucího. Ještě jednu kopii musím odevzdat na koleji, takže jsem to šla nejdříve dotisknout, abych nemusela chodit za vedoucím dvakrát. No a vedoucí tam samozřejmě nebyl. Zjistila jsem aspoň, že by měl být v Číně. Kde, to se neví. Napsala jsem mu zprávu, ale prý má zasedání a ozve se mi později. A neozval. A tím to zase skončilo. Dokud mi to nepodepíše a recepční se nevrátí, tak diplom nebude.

Další pěkná věc je 培养计划 , něco jako „plán rozvoje“.  Hned v první části si máme vylít srdéčko o tom, jak se budeme usilovně snažit zlepšit ve všech aspektech života, Číňané přidávají, jak milují svou zemi a oddávají se marxistickým myšlenkám... Následuje výpis předmětů – tady nastal další problém, o tom později. Dál o čem bude diplomka, jak ji hodláme sesmolit a proč je naše téma důležité. Předposlední část je o tom, kde a co budeme pracovat, až si to tady odkroutíme. Celkem to má 8 částí, tyhle byly takové nejzábavnější. Samozřejmě to musí být podepsané od vedoucího. Zpět k předmětům. Že jsem se na školní stránky nemohla přihlásit jsem už říkala, to se naštěstí vyřešilo. Jenže když jsem se tam přihlásila, tak jsem zjistila, že je mi to tentokrát na nic, protože tam nemůžu najít seznam všech předmětů, jen ty, které už mám hotové. Takže jsem to do plánu zkopírovala od spolužáka a budu doufat, že máme předměty totožné. Větší problém je, že musíme mít nejméně dva předměty z jiné katedry. Na jednom jsem 3x chyběla, protože jsem jednou zaspala (odpolední hodina :-D) a dvakrát se mi nechtělo... a zítra máme nějakou diskuzi... v čínštině, chodí tam se mnou Rodrique, který má čínštinu výbornou, tak tam budu za hloupoučkou cizinku, která nerozumí. Pak to vypadá, že mám odpoledne další hodinu, jenže na stránkách to nemám zanesené, takže fakt netuším. Na druhou stranu je to dobře, že to tam není, protože jsem tam už 4x nebyla a tahle mám aspoň výmluvu – jsem to nevěděla, když to tam není napsané... :-) Takže ještě zítra přežít tyhle dvě hodiny a bude zase dobře. První je o speciální přípravě sportovců před soutěžemi. Nerozumím úplně všechno, ale učitel hodně zmiňuje Liu Xianga – čínského překážkáře s nešťastnou achilovkou. Minule ho tam jeden student pomlouval, jak si vůbec může dovolit v takovém stavu jít na soutěž. Na to mu učitel řekl, že při jiné soutěži s tím měl také problém, ale najednou vyhrál, tak všichni doufali, že to tak dopadne i v tom dalším případě. Ptal se nás, jestli je důležitá soutěžní podlaha (koberec  atd.) na trénink techniky... Velká diskuze. Na moderní Wushu je to podle mě jednoduché. Na nandu je důležitý soutěžní koberec, když ne tak aspoň odpružená podlaha. Na zbytek je to jedno, protože spousta lidí má problémy i se základy, nemluvě o pohledech, rytmu atd. Pokud je ale podlaha od soutěžního koberce moc odlišná a určitý čas před soutěží si to na tom nemůžou vyzkoušet, tak bude s velkou pravděpodobností problém – viz Aurořina kolena a na Youtube je video Itala, který se zrakvil přímo během sestavy, protože nebyl zvyklý na odpružení koberce.  Další předmět by měl být o tom, jak dělat sport zdravě... na to jsem v Číně zvědavá. :-D