Qi
gong jsem zvládla v hodně vysokých postojích a byla jsem rozhodnutá, že
pak půjdu domů, vynechám taiji. Dokonce jsem i došla na konec cesty, která vede
od tělocvičny ven. Ale rozmyslela jsem si to, přece nebudu měkká. Noha sice
trochu rozbitá, ale ještě mám celou horní polovinu těla. A druhou nohu. Tak
jsem se vrátila. Kopy jsem zvládla, ale na skoky jsem si sedla vedle a
protahovala se. Sestavy jsem jela také hodně vysoko a když jsem měla udělat
pravý krok, nešlo to, otočky také ne. Takže jsem si musela různě přešlapovat a
to mě dost rušilo. Vydala jsem hodně energie na to, abych se udržela trpělivá a
v klidu. Moje učitelka qigongu je těhotná, takže teď moc necvičí. V pondělí
tam s námi vždycky zůstane (je to bývalá žačka učitele Xie, ještě před pár
lety zde byla také studentkou) a cvičí. Viděla jsem ji cvičit v hodně vysokých
postojích, nohy nikam nezvedala… A stejně to vypadalo naprosto úžasně. Stejně
tak na qigongu často zdůrazňuje, na co máme dávat pozor, až to budeme učit
starší lidi. Tak jsem si řekla, že jsem na tom teď podobně. Sice jsem chromá,
ale stále to jde, i když jinak, než předtím. Učitel ten den měl hodně dobrou
náladu, protože dorazila hromada studentů a všichni se snažili. Vedle další
spolužáci a učitelé připravovali vystoupení. Taiji učitel řekl, že se na ně
máme podívat, a pak nám dal přednášku o tom, jak se dělá dobré vystoupení. A
jaký je rozdíl ve cvičení pro vystoupení/soutěž a pro sebe. Řekl nám mimo jiné
také to, že jemu jsou soutěžní výsledky jeho svěřenců celkem ukradené. Důležitější
pro něj je, když vidí, že studenti chodí pravidelně na tréninky, v tělocvičně
se snaží, dokáží cvičit sami svoje, ne stále jen ve stádu s ostatními. A
cvičí, i když učitel zrovna nemá čas. A že i to pozná :-). On k nám často
mívá různé motivační proslovy, občas mi to přijde jako v historických filmech,
kdy jsou bojovníci nastoupení v řadě a kolem projíždí hlavní hrdina na
koni a burcuje je k boji :-D. No, ale funguje to :-). Na taiji je nás teď
hromada: starší studenti, noví bakaláři, pár školních profi moderních wushistů,
pár sandistů, cizinci. To jsem já, Levy (Izrael), Florens (Německo) a nově
Robert (USA). Ten prý cvičil „taiči“ doma, ukázal učiteli nějaké formy, ten ale
neznal ani jednu z nich. Cvičil předtím mnoho stylů (japonské, korejské
atd.), ale od Dannyho vím, že se ničemu nevěnoval příliš – kromě posilování,
které jemu samotnému přijde nejsnazší. Zatím si myslím, že dorazil na trénink jen
proto, že jsou přijímací zkoušky za dveřmi, a chce mít i nějaký základ pro
svoje wushu studium. Ale třeba se mýlím a vydrží. Poslední, kdo měl od září
nastoupit na wushu, byl jogín z Indie, ale ten si změnil obor na
kineziologii, takže z cizinců to bude právě jenom Robert. Prostě je naše
taiji teď hodně pestré, a to nejenom díky obsahu cvičení. Cvičit s nimi taiji
je zatím to nejlepší, co mi Čína dala. Mám tam hodně přátel, uvolním se, jsou
tam lidi, se kterými můžu makat, můžu makat sama, od každého se dá hodně
naučit. Vždyť jenom třeba Chao Di. Florens byl u něj doma, je to wushu rodina. Jejich
dům je prý jedna velká tělocvična :-D. Chao Di byl v sanda reprezentaci, a
tak se podíval i třeba do Mongolska. Po vážném zranění mu doktor doporučil s wushu
skončit. On tedy přesedlal na taiji a při svém studiu procestoval velkou část Číny.
Samozřejmostí je, že se učil i v té známé taiji vesničce :-).
V pondělí večer jsem aplikovala na kotník medicínu a
druhý den se zdálo, že je všechno v pořádku. Dorazila jsem tedy na
cvičení, ale zjistila jsem, že to tak není. Dost to bolelo, a pohyby, které
jsem v pondělí ještě zvládala, v úterý nešly. Užuž jsem to chtěla
vzdát, zdálo se, že mě to zlomilo. Ale vydržela jsem. Yang jsem necvičila,
místo toho jsem jela yilu právě s Chao Di, a protože jsem po jednom kole
nebyla tak unavená, jako on, v pauze jsem dělala u žebřin dřepy na pravou
nohu a protahovala jsem se. Tak jsem to doklepala až do konce. Na večeři jsem
fakt už kulhala a kamarádka mi doporučila, že další den na trénink jít nemám. Jí
se to stalo také a nejít na trénink není hanba, učitel to pochopí. Xie Ya Lei
je sice „učitel“, ale v mnoha aspektech ho chápeme jako Mistra. On se tak
sice nikdy neprezentuje, ale stará se o nás a přistupuje k nám v mnohém
podobně. A mnoho z vás dobře ví, že když párkrát nedorazíte na trénink,
Mistr se od vás odvrátí a dlouho trvá, než si ho získáte zpátky. Začátkem
letního semestru jsem na trénink občas nešla, protože jsem byla nemocná, měla
špatnou náladu a podobně. Prostě jsem to flákala. Ale vzpamatovala jsem se a
chci pokračovat tak, jak na začátku, kdy jsem nechyběla ani jednou. Opravdu, první
rok jsem začala cvičit v září a párkrát vynechala až v srpnu, kdy
jsem jela do Henanu a chtěla pak chvíli odpočívat.
Ve středu jsem si ale dala volno. Dál používám tu medicínu a
ve školní nemocnici mi dali ještě to samé ve formě tabletek. Zajímavé je, že v některých
případech to doporučují zapíjet vínem, jestli jsem to správně pochopila. Kromě
klasických tabletek je uprostřed plata ještě malá hnědá kulička. „Insurance
Pill“ – v případě, že je zranění opravdu vážně,máme léčbu zahájit právě
tou pilulkou. Vynechala jsem ji. U čínské medicíny se snažím fakt důsledně
dodržovat pravidla, a když mě jí léčí, raději to nekombinuji s ničím jiným.
Zemřel nám tady v Šanghaji jeden německý student. Prý kvůli tomu, že
skombinoval čínskou a západní medicínu. Nedávno mi hlásil Filip, že u nich na
Fudanu odváželi jednu holčinu do nemocnice, protože se neprobrala z horečky.
Prý na ní čínská medicína nezapůsobila moc dobře. A nebo nedodržela instrukce,
kdo ví. V ČR jsem ohledně léčby nebyla moc disciplinovaná, ale myslím si,
že ani tam to není sranda. Stále se jedná o cizí věc, uměle vytvořenou, kterou
dáváte do těla – takže byste měli být hodně obezřetní. I když se to dá koupit
bez předpisu.
Za chvíli vyrážím na taiji trénink, tak snad už to půjde lépe…
:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat