Yi lu

Učitel začal zase učit yi lu, protože bakaláři se jí neučili. Předním cvičili hlavně soutěžní moderní sestavy, takže to bylo s honosným úvodem o tom, jak má yi lu cca 400 let historie a na rozdíl od 56ky nemá žádné pevně stanovené pohyby. Nikdo se prý neshodne na jedné verzi a pohyby se ověřují v zápasech, „správné“ pohyby nejsou vybrané vládou. Učitel si prý sám ověřil, že z 56ky bolí klouby, kdežto z yi lu bolí svaly (za předpokladu, že to člověk cvičí správně). Yi lu, kterou nás učí, to je výsledek jeho 20leté praxe. 10 let studoval od jiných (Shandong, Chen Jia Gou atd.) a dalších 10 let zkoumal, ověřoval a přizpůsoboval – tak vznikla tahle verze sestavy, která se hodí jak na soutěž, protože vypadá skvěle, každý pohyb má smysl a dá se použít jako aplikace a zároveň se cvičí gongfu. To se v 56ce dohromady nikdy nespojí. Jak že si pohyby ze sestavy ověřoval? Proti sandařům, judistům, zápasníkům tui shou atd.

Ukázal nám rozdíly mezi 56kou a yi lu a pak vysvětloval užití jednotlivých pohybů. S jedním studentem tam pěkně mrsknul o zem a pak nám ukázal svůj nejrychlejší výpad. Myslím, že nikdo z nás neviděl, jak to udělal, protože byl prostě až moc rychlý. I Qiao Di, zkušený sandař, byl překvapený, když ucítil jeho ruku na své. A také myslím, že učitele stále těší, když ho všichni obdivujeme. Nedává to najevo, ale občas se to dá poznat. Proč ne, má zkušenosti a opravdu ví, co dělá. Pohyb pasu v 56ce je plochý, v naší yi lu ho máme 3D (osmička). Ukázal nám, k čemu je to dobré, když vás někdo chytí pevně zezadu tak, že nemáte volné ruce. Člověk pak je jako kluzká ryba a ze sevření se dostane, aniž by musel použít hodně síly. A když už ji trochu použil, tak kamarád odletěl na pár kroků. Naštěstí tam byla ještě jedna paní, tak jsem to mohla také zkusit, Číňané jsou dost stydliví totiž… I když na učitele si můžeme sahat a tak – v rámci tréninku :-D. Ta paní mě pochválila učiteli pochválila, že jsem to udělala dobře a on souhlasil. Vím, že to nebylo úplně na 100 %, ale myšlenka tam byla a ze sevření bych se dostala.

Další den na trénink skoro nikdo nepřišel, učitel si přišel sednout ke mně a zase se mě zeptal na mou diplomku a to, jak jsem vyhořela. Napovídal mi toho strašně moc, ale tentokrát mi dalo fakt zabrat, abych kolikrát rozuměla aspoň rámcově, o čem mluví. Na moje téma se nemračil, tak by to snad mohlo vyjít. Dal mi pár tipů a pak mu to mám poslat a uvidíme. Mluvili jsme také o rozdílech mezi tím, jak studoval on a teď my. My skáčeme z jednoho bodu na druhý, z jedné strany na druhou, a často se nám to vůbec nespojuje. Kdežto když on studoval, všechno dělal jen s jedním cílem – pro taiji. I když hrál fotbal, tak se v tom snažil najít něco, co si může odnést pro své taiji. Prý ho i kopaná v tuishou trochu inspirovala :-D. Na závěr jsem dostala pár rad do budoucí kariéry a šlo se cvičit. Začal sám cvičit yi lu, tak jsem se k němu připojila, ale nechala jsem mu velký prostor. Po očku mě v některých úsecích sledoval. Ostatní ho jen pozorovali. Vždy když cvičí, tak na něj zíráme :-). Na konci jsem byla úplně vyplivnutá. Protože jsme tam byli jen 4 a dva dělali tuishou, učil doktorandku Zhang Wei yi lu od začátku a zavolal na mě, že se mám připojit. Opravoval nás a vysvětloval,jak se dají pohyby aplikovat, stejně tak rozdíly mezi yi lu a 56kou. Potom nás nechal cvičit samotné, ona ode mě chtěla pomoct a učitel řekl, že se ode mě může učit, protože moje pohyby ujdou (还可以). Lepší než „ujde to“ je „není to špatné“(不错), ale jsem ráda i za tohle. I když záleží, jak to myslel, Číňané před ostatními všechny chválí – umějí dávat lidem tvář. Vysvětlila jsem jí pár pohybů, ona mě naučila něco čínsky, na závěr si mě natočila, aby si měla podle čeho opakovat, protože učitele si natočit netroufá (to já také ne) a já mám pohyby podle něj. Stěžovala si, že cvičí jen pár týdnů, zatímco my už dlouhou dobu. Vysvětlila jsem jí, že je to na jednu stranu i výhoda, protože ve cvičení nemá žádné chybné návyky, které by se jí těžko odstraňovaly – a vím, o čem mluvím, protože některé věci se mi nedaří napravit ani po dvou letech tady. Ona začíná s čistím štítem a navíc má kvalitu zaručenou.

Každý den teď ráno v 6:15 trénujeme na naše vystoupení. Už to jde o dost lépe než předtím. Stačí hodinka a projedeme to cca 3 – 4x. Celé to je na cca 4 minuty, ale samozřejmě učitel toho má hodně na srdci. Lidi chodí pozdě, musí se pro ně hledat místo atd. Dnes byl ale další pokrok – už máme místa určená, kdo dnes nepřišel, už chodit prý nemusí. Budou se šít obleky a kupovat boty. Viděla jsem i nějakou tmavomodrou školní bundu. Ta by se hodila, protože se venku fakt ochladilo. Jo a přeřadil mě do jiné skupiny (máme celkem 4 skupiny, každá cvičí jiný qigong), vykoumala jsem, že to jde podle velikosti – nejvyšší jsou uprostřed. Zase cvičím Ba Duan Jin. Za námi je Qiao Di se svou skupinou (Liu Zi Jue), vedle nás Wu Qin Xi, a za nimi Yi Jin Jing. Před první řadou stojí čtyři studenti, kteří cvičí úplně jiné pohyby – hodně na stabilitu (holubičky, dřepy na jedné noze, nohu zvednutou k hlavě a podobné parádičky). V určitých okamžicích cvičíme všichni stejné pohyby. Všechny pohyby jsou hodně jednoduché, takže to zvládají i lidé, kteří předtím qigong necvičili, ale dohromady to vypadá hezky.

Dnes (čtvrtek) se na nás byli podívat i další učitelé, takže jsme v té ranní zimě cvičili venku v mokré trávě. Člověk, který má na starosti organizaci nás pochválil a poděkoval za to, jak se snažíme. Učitelka Zhang začala: „Já jsem na rozdíl od pana toho a toho z wushu katedry a musím vám říct, že jsem zklamaná…“ :-D Ona je vždycky dost kritická :-) Holky jsou prý v pohodě, ale kluci to flákají a jestli se to nezlepší, tak je to špatná vizitka celého oboru. Co tak vidím kolem, tak se s těmi oslavami výročí dělají opravdu veliké cavyky. Přijede strašně moc hostů z celého světa, to zase bude znamenat zavřenou nebo aspoň přecpanou kantýnu, žádné stánky venku a kdo ví, co ještě… Na druhou stranu určitě zůstane zapnuté pouliční osvětlení i po 22. hodině O:-).

Taiji na Fudanu

Qiao Di mě pozval, abych se v pondělí večer zúčastnila hodiny taiji a qigongu, kterou vede. A že pojedeme na kole. Půjčila jsem si ho od Ya Qianga, ještě po cvičení jsem jízdu trochu potrénovala kolem administračky, protože jsem na tom už fakt dlouho nejela a hlavně – jeho kolo, to je hrůza :-D. Sedačku má strašně nízko, výš mu to samozřejmě dát nejde, obě brzy jsou dost rozpadlé, brzdí tak na 10 %, ale tady na kole skoro nikdo nejezdí rychle, všechno se dá ubrzdit nohama, tak to nevadí :-).

V 8 hodin večer na mě Qiao Di čekal před branou, už s deštníkem, protože začínalo pršet. Já měla svou nepromokavou bundu, ale na to Číňané nějak neslyší – pokud nemáte deštník nebo ten obrovský pršiplášť, tak jako byste byli v dešti nazí. Vyrazili jsme. Za rohem ale zastavil s tím, že raději pojedeme taxíkem, protože začíná pršet, nemám deštník a prý nemám dobrou techniku jízdy. Tím myslel, že neumím jet s deštníkem v ruce :-D, dal by mi totiž svůj. Tak jsem ho musela zase přesvědčovat, že mi to nevadí. Tak dobře. Jenže mi přestalo fungovat přední kolo. Chvíli se točilo a pak zamrzlo a tak stále dokola. Netušila jsem, co s tím je. Chvíli to studoval a pak zjistil, že se mi mrška nepozorovaně přetočila o 180°, takže je jasné, že to nejede… Strašně jsme se smáli. Potom cesta už ubíhala dobře. V půlce Qiao Di mlčky schoval deštník. Nevytáhl ho ani, když se pěkně rozpršelo. Prý že když ho nemám, tak on ho také nepoužije. A že se omlouvá, že prší. No, co na to říct…

Jeli jsme v klídku a povídali si, cestou jsem s sebou málem vzala jednoho stánkaře, protože jsem se mezi dva vozíky nějak nestrefila :-D. A když mě na přechodu jeden čínský pár viděl, tak zpanikařili a přestali se hýbat! Pouštěli mě, ať jedu kamkoliv, jenže mi zrovna stáli v cestě, kam jsem měla namířeno. Tak jim čínsky říkám: „To je v pohodě, já jedu zrovna támhle.“ Vymotala jsem se a ještě jsem za sebou slyšela, jak kluk říká své slečně: „Ty jo, ta mluvila plynule.“ No jasný, nejsem žádný máslo .-).

Výuka probíhá na stejném místě jako sanda. Zapsaných je 15 studentů, ale s docházkou je to podobné jako u nás – jednou 10 studentů, pak zase jen 5 atd. Než se Qiao Di dal z toho deště dohromady, poslal mě popovídat si se studenty. Tentokrát jich přišlo tak málo prý proto, že prší. Všichni to do tělocvičny budou mít max 10 minut, mají deštníky a pláštěnky, ale prší, tak prostě nikam nejdou. No a my v tom jeli na kole, to tady budeme určitě za hrdiny :-).

Náš pan učitel zapnul hudbu a začala rozcvička, ta byla moc příjemná. Dokonce i to divné kroucení pasem, zatímco ruce opisovaly kruhy, u toho jsme se smáli všichni. Samozřejmě na mě přes zrcadlo všichni pokukovali, jak to té cizince jde :-). Po rozcvičce mě Qiao Di všem představil, to jsem nečekala. Nečekala jsem, že mě tak vychválí, co se cvičení a čínštiny týče. A jedna slečna se přidala: „To bylo z tvých pohybů hned poznat.“ Číňané jsou kromě plýtvání času ještě mistry v chválení, zvlášť v tom neopodstatněném. I kdybych jen jednou mávla rukou, tak mám prostě dobré taiji :-).

Učí se qigong Ba Duan Jin, zatím jsou u prvních dvou pohybů. Potom cvičí er lu (!!!). Jen dva z nich se učili yi lu, zbytek jsou začátečníci. Qiao Di je to nechtěl učit, ale jejich předchozí trenér s tím začal, jim se to líbí (je vidět, jak nadšeně dupou a tak :-) ), tak v tom musí pokračovat. V téhle sestavě jsou naštěstí také skoro na začátku, u 5. pohybu. Tak jsem se celkem chytala. Učit se tuhle sestavu jsem teď neplánovala, ale k zahození to rozhodně není :-), uvidíme, jak schopný mám mozek. Budu se tak zase učit 2 sestavy najednou (chen er lu a yang 42) a k tomu probíráme do detailu ještě yi lu.

Taiji s učitelem Xie

Vypadá to, že po skoro měsíci, kdy nám učitel u yangové 24 a 42 skoro denně vytýkal ty samé chyby, si to už většina z nás pamatuje a místy je schopná oddělit všechny yangové sestavy, které jsme se tady zatím učili: 24, 40, 42. Hurá. Já dneska konečně už pochopila jeden pohyb, který mi u obou sestav přišel stejný, i když jsem rozuměla, že to má být jinak. Učitel ale říká, že tohle je strašně jednoduché se naučit – člověk jenom musí chtít. Jeho yang na univerzitě vůbec neučili, naučil se to sám z knížek. Po večerech měl na stole rozložené všechny knihy o dané sestavě, které našel. Učil se pohyby a zároveň porovnával odlišnosti. Potom vyběhl v noci na trávník před kolejí a trénoval to. Snažím se najít knihy o těchto třech sestavách (ve standardním provedení) v angličtině, zatím mám jen tu základní. Navíc, co čínský cvičenec pochopí z obrázku jedna dvě, cizinec asi bude muset studovat delší dobu. Rozhodně mě ale tohle studium baví.

Ve středu na odpolední trénink dorazilo jen šest lidí. Než jsme se zahřáli, učitel se dvěmi kluky trénoval tuishou. To bylo něco ho vidět. Používal jenom ty svaly, které zrovna opravdu potřeboval, ostatní nechal odpočívat. Vždycky se na protivníka nalepil jako žvýkačka, držel se co nejblíže. Zhan Qing Ran do něj několikrát vrazil plnou silou, ale učitel se pohnul jen nepatrně, pohltil jeho útok.

Potom s nám cvičil yi lu. Dlouho, protože jsme probírali pohyby do detailu. Tentokrát bez aplikací, víc nám ukazoval pohyb pasu. Když jsme skončili, řekl mi: „Teď chen styl už cítíš víc, viď?“ A měl pravdu. Kamarádi mi pak řekli, že tím myslel, že jsem se zlepšila. Další den jsem si sama yi lu opakovala, abych si zažila věci, které nám vysvětloval. Přišel ke mně a začal mě opravovat, mluvil anglicky a cvičil se mnou. Potom jsem se ještě na pár věcí zeptala. Hlavně na to, co mě pálí od začátku nejvíce – ztuhlé klouby, které mě omezují v pohybu. Každý den se protahuji několikrát, ale zlepšilo se to zatím jen o trochu. Tohle je jiné než se svaly. Proto je také jednodušší provaz než rozštěp. Musím v protahování samozřejmě pokračovat, ale hodně věcí je o zvyku, takže pokud se na to naučím myslet, hodně se to zlepší. A mám myslet na správné držení těla. Když jsem to zkusila podle jeho návodu, najednou to šlo celkem dobře. Jenže to stačí pustit z hlavy a zase to nejde.

Cvičit s někým, kdo to fakt umí, je neuvěřitelný zážitek. Nemyslím tím jen cvičit podle někoho hodně dobrého, který se zrovna chce předvést před ostatními a nebo si cvičí sám pro sebe, a snažit se ho drobet napodobit. Mám na mysli opravdu s tím někým cvičit. Učitel Xie cvičil pohyby tak, jak je zvládnu chápat na úrovni, na jaké teď jsem. A jen s několika cíly, fa li jsme třeba vůbec nedělali. Důraz dával na správné provedení pohybů a na pohyb těla (身法). Řekl: „眼手身法步“ (oči, ruce, pohyb těla, kroky). To všechno spojit v jeden celek. A: „意到气到，气到劲到“ (Myšlenka vede qi, qi vede sílu.) . Učitel nám zjednodušeně často připomíná: „做什么，想什么“ (Myslete na to, co děláte). To jsou jedny z hlavních rysů taiji, které ho odlišují od všeho ostatního.

42 yang s ním cvičit jde strašně lehce. Myslím tím, že když cvičím podle něho, tak mě najednou nebolí nohy, nemám tak zatuhlá ramena, dobře se mi dýchá a na konci se necítím vůbec unavená. Ten den, kdy jsem s ním sama cvičila yi lu, jsem byla naprosto vyčerpaná, i když jsem nebyla v moc nízkých postojích. Hodně jsem se snažila napodobovat pohyb jeho těla, střídat uvolnění a sílu,vnímat sebemenší detail… takže i když jsme skončili ani ne v první polovině, byla jsem hotová. On dokáže dobře vysvětlit i těžší pohyby, protože je schopný je rozdrobit na malinké pohyby, které očísluje, a tak to nacvičujeme. Když trochu už zjistíme, o čem to je, pomalu vše opět spojujeme v jeden celek. Pozorovat učitele je skvělý zážitek, cvičit s ním, to už je fakt jízda.

Takže yi lu se zlepšila, ale soutěžní 56ka je stále bídná. Mám silnější nohy a stabilita už není takový problém, ale jak mě zkritizovala Jane, moc u toho „létám“ = nejsem uzemněná. Ono to jde dost špatně, když chcete být níž a zároveň máte zatuhlé kyčle a kotníky. Každý překrok mě prostě rozhodí, protože mě do toho tělo nepustí tak, jak by mělo. No, trpělivost… :-)

S Qiao Di se mi také cvičí dobře. Jak spolu cvičíme ráno, nějak jsme se přirozeně sehráli a cvičíme ve stejném tempu. Nemusíme se na sebe dívat a i když jsme zády, tak se pak stejně vždycky sejdeme téměř ve stejný moment. Navíc máme v taiji rádi stejné věci: qigong Yi Jin Jing, chen a wu styl (武). Nějak nám dobře plyne energie :-D, navíc jsme holka a kluk = yin a yang. Asi na tom fakt něco bude, protože s kluky se mi cvičí jinak. Dobře se to doplňuje.

Příprava na vystoupení

Naše škola bude v listopadu slavit 60 let od svého založení. Na dvou místech v areálu jsou odpočety, takže každý den vidíme, jak to pěkně ubíhá. Už zbývá jen 13 dní – díky bohu. Proč? Protože připravujeme velkolepé vystoupení wushu. Naši profíci budou mít podobné vystoupení, se kterým byli na turné po Koreji. My zbytek to doplníme synchronním qigongem. Kolik to je lidí, ten zbytek? STOVKA!!! Ne každý samozřejmě vystupovat chce a má na to čas, takže je dost složité všechny nahnat ve stejný čas na jedno místo. Stovka lidí se do tělocvičny vejde jen tak tak. Nejvíce nás zatím bylo jen 93. Navíc má tohle vystoupení vysokou prioritu, to znamená, že přípravy začaly už 3 týdny před vystoupením a teď trénujeme každý den, někdy dvakrát.

Celé vystoupení jsme vymysleli a natrénovali v našem taiji týmu v komorní skupince. Všechno musí vycházet pěkně na hudbu, na sekundy. Další týden se postupně přidával zbytek studentů. Učitel si teď nosí mikrofon, který mu neustále hvízdá. Číňané jsou vážně mistry na plýtvání časem, tohle jste ještě neviděli. Možná jo, ale ne dvakrát denně, tři týdny v kuse :-D.

Minulý týden jsme začali trénovat ráno, protože to je jediný čas, kdy se dokážeme sejít všichni. Pokud zrovna někdo nezaspí nebo nesplete čas jako já – rozuměla jsem 6:50, takže jsem přišla až na konec celého nácviku, který začal po 6. hodině :-D. Druhý den jsem tam už byla včas, ale nikdo mě (a dalších cca 7 studentů) neupozornil, že když v noci pršelo, ráno se necvičí :-D. Teď už to šlape a každé ráno nacvičujeme na trávníku, kde bude celé vystoupení asi probíhat, kdo ví. No, to vím, kdo ví – nikdo :-). Kromě toho nacvičujeme ještě večer od 18:30, někdy od 15:30. V pátek večer už jsem byla dost nevrlá – 2,5 hodiny cvičení, které by se dalo sfouknout za hodinu času. Menší díl viny padá na učitele, který rád a hodně mluví a pak… myslím si, že kdyby nejdříve všechny pořádně naučil všechny pohyby, nemusel se k tomu teď vracet a všechno probírat tolikrát, když teď musíme mít ještě v hlavě načasování, kde stojíme atd. Větší díl viny padá na čínské studenty, kteří prostě nechápou, že čím více nesoustředění budou, tím déle to bude trvat. Učitel všechno vysvětlil jasně, že to chápe i cizinka, spousta z nich tam ale stále pobíhá z místa na místo, dělají pohyby jinak atd. Protože když učitel mluví, tak odběhnou pryč, neposlouchají ho, nezajímají se o to, proč že oni to cvičí jinak než většina. Dobře se to ukázalo, když je učitel sprdnul – najednou jsme byli krásně secvičení a jelo to dobře na hudbu. V mé řadě jsem měla nějaké „íkvačky“ – neustále se řadily až od druhé řady a lidé za mnou se divili, že jim to nevychází. Tak jim říkám: Proč stojíte až takhle vzadu, vždyť první řada začíná tamhle. A oni na mě: „Protože tady musí být trochu místa,“ z jejich shovívavého tónu vyplynulo: ty jsi cizinka, my víme, jak to má být. Tak jo, uvidíme, až budeme zase v kruhu. No a pak přišel učitel a posunul je dopředu. Jojo, jsem cizinka a nerozumím tomu :-D.

Kdybych přišla na zkoušku 2-3x týdně, tak se vůbec nic nestane. Qiao Di to vyřešil po svém – stojí v zadní řadě, takže když se zase něco probírá, tak s kamarádem (nevystupuje) zápasí v tuishou. Když se zase začne cvičit, tak se připojí a nebo to prostě ignoruje. Shodli jsme se, že je to ztráta času.

JAK VYSTOUPENÍ BUDE VYPADAT?

Začínáme ve velkém kruhu, který má 4 – 5 řad studentů. Uprostřed jsou 4 studenti, kteří zacvičí 3 pohyby ze soutěžního qigongu (stabilita – holubičky, dřepy na jedné noze atd.). Jejich sekce je na 30 sekund, my to doprovázíme – když oni jsou nahoře, my dole a obráceně. Když se hudba zrychlí, rozutečeme se na místa a vytvoříme velký čtverec, ve kterém budeme cvičit kombinaci pohybů ze všech qigongů, které jsme se tady na škole učili. Zatím to vypadá, že se rozdělíme na polovinu a budeme to cvičit zrcadlově, ale těžko říct, ještě se může přihodit tolik věcí :-D. Celé by to mělo mít buď 4 nebo 10 minut. Učitel totiž tahle dvě čísla říká úplně stejně, takže nevím :-D.

Navzdory všemu tomu vopruzu, když to cvičíme společně na hudbu, tak je to prostě bomba. Hlavně brzy ráno na trávě. Číňané rádi říkají: 很有感觉. Je to o pocitu, který je prostě super. Navíc budeme mít stejné oblečení a tak, takže se na to všechno už těším.

Z příprav na vystoupení a z mého trápení s prezentací diplomky vyplývá jednoduchá věc: Čína jako systém je shit, který funguje jen pro Číňany, a proč, to by bylo nadlouho. Většina Číňanů jsou pandy – kdyby se o ně lidé nestarali, všechno za ně nedělali, tak by už dávno vymřely. I přesto ale nemůžu říct, že nenávidím Čínu, že Číňané jsou hloupá prasata a podobné perličky. Mám mezi nimi spoustu dobrých přátel, kteří se o mě zajímají. A samozřejmě přítele, kterého bych někdy nejraději vyhodila z okna, ale stejně jsem za něj moc vděčná, znám jen málo takových lidí jako je on. S nimi a s optimistickým přístupem se dají všechny ty nesmysly tady překousnout.

Moderna taky bolí

S Du Hui se mi trénuje teď moc dobře, s Cai Si Wu jsem necvičila měsíc, protože do toho vždy něco přišlo. Zadařilo se až minulou v sobotu. Přístupy obou trenérů jsou hodně jiné, ale dobře do sebe zapadají. S Caiem cvičím meč – vkládáme nové těžší kombinace, s Du Hui teď kopí – základy. U skoků se mi už daří o poznání více uvolnit, ale bailian a XFJ musím skákat hodněkrát, než mi to začne trochu jít. Prý nemám ještě pořádně zažitou správnou techniku, proto to pokaždé tak trvá.

Podařilo se mi dostat se do fáze, kdy nevadí, že to bolí, hlavně že to funguje. To znamená, že jsem sice vnímala, že mě bolí svaly, ale neomezovalo mě to, dokud stále dělaly, co dělat měly. Až do takového vyčerpání, že by vypnuly, jsem se nedostala. Byla to celkem nová zkušenost, protože často mě bolest vyrušuje ze soustředění. Většinou, když cvičím sama a nemám zrovna svůj den. S učiteli a s trenéry to jde celkem dobře. Tam jsem to vzdala málokdy, to mi už muselo být fakt blbě.

U jednoho pohybu s mečem jsem měla stále obavy, že se seknu do obličeje, i když se mi to stalo jen párkrát. Cai, hrdina, se problému chopil, vysvětlil mi to, názorně ukázal, že se mi nic nemůže stát a vyslal mě zpátky na koberec. Zrovna když jsem to cvičila, tak s někým telefonoval, takže neviděl ani neslyšel, že jsem se doopravdy sekla. Ještě se mě hned potom zeptal, jestli se mi to cvičilo už lépe a jestli se už nebojím. Ukázala jsem mu šlic vedle oka. Dva dny jsem tam pak ještě měla modřinu, kterou jsem si první večer drhla mýdlem v domnění, že jde jen rozmazanou řasenku :-D.

Během přípravy na prezentaci jsem modernu moc necvičila, jen posilovala, skákala a tak. Takže od pondělí to bude zase bolet :-).

Prezentace diplomky - II.

Celý den mě zase vyvolávala učitelka Li z naší kanceláře, tak jsem tam zašla. Dala mi rozvrh, který jim zaslala wushu katedra. Jako jediná katedra projevila trochu zájem o své zahraniční studenty a kontaktovala naší kancelář, to se cení. Podle rozpisu byly v sobotu dvě skupiny – ranní (8:00) a odpolední (13:00). Já měla přijít na řadu v 15 hodin. No, to je pohoda.

V pátek jsem si šla vytisknout ještě řeč v angličtině, pro případ, že by mi to dovolili. V kopírovacím centru zrovna probíhala válka mezi majitelem a jeho dcerou, která po něm málem hodila hrníček. Naštěstí ji maminka zastavila. Lepší dobu jsem si prostě vybrat nemohla. Pospíchala jsem na trénink, tak se nedalo nic dělat, dala jsem jim nejmenší možnou sumu, co jsem měla v peněžence a šla jsem, protože se tam o mě nic nestaral. Tisk je tady dost levný. Až potom mi přítel řekl, že si normálně můžeme vzít zpátky peníze z jejich kasy, že to tak Číňané dělají běžně, když má majitel zrovna práci. Jo, to vědět dřív.

Naplánovala jsem si dlouhý spánek, pak jídlo, jít do zahrady naposledy potrénovat četbu a ve 13 hodin dorazit do učebny. V 9 hodin mi volala Jane. Pak zase v 9:30, to už jsem to zvedla. A že potkala mé spolužáky a jde to rychle, tak bych se tam raději měla jít podívat. Pak mi hned volal Ya Qiang, že musím dorazit do půl hodiny, že budu brzy na řadě a odpoledne už žádné prezentace nejsou. Neřeknu, kdyby to bylo letos poprvé… Ale každý rok mají prezentace, tak už sakra musí vědět, že to jde rychle, tak proč pořád ještě vypisují odpolední skupinu… Naštěstí jsem už zvyklá z pokoje vyrazit rychle, můj rekord je 10 minut :-). Jane na mě čekala dole a šly jsme spolu. Když jsem dorazila, byli přede mnou čtyři spolužáci. Aurora samozřejmě nedorazila. Ani jedna z nás nepočítala, že odpoledne padne. Během čekání na můj výstup jsem s Jane ještě pilovala četbu. Ya Qiang mi řekl, že učitelé četli mou zprávu a je to bez problémů, tak nemusím být nervózní.

Nastoupila jsem, pozdravila wushu pozdravem, po čínském úvodu jsem se zeptala, jestli mám mluvit čínsky nebo anglicky (po zkušenosti s prezentací Nok, která učitele nudila). „Samozřejmě že čínsky.“ Tak jo, ale budu mluvit pomalu, varovala jsem je. Nevadí. Zastavili mě hned u druhého slidu a ptali se na mé téma, že se neshoduje s obsahem zprávy. A pak už šlo všechno rychle. Nebudu to celé popisovat, shrnu to asi tak: Jak jsem si mysleli, že ocení výstižnější název, tak to se nestalo, a asi to bylo kamenem úrazu. Nelíbilo se mi pár věcí, které řekli a ani to, že mě nenechali celou věc vysvětlit, já zase pochopila špatně, o jakém problému mluvili. Když řekli, že moje téma má problém, tak jsem myslela celé téma jako samotné. Bylo mi jasné, že je to v háji a celé dva týdny jsem necvičila a připravovala se zbytečně. Vím, že to nemysleli špatně, ale byly dvě věci, které mě od nich celkem namíchly: 1) „No, to je pohled cizince.“ – tak jak to řekl, to znělo, že jsem cizinka, která jejich wushu rozhodně nerozumí, co také mohli čekat od 老外 (někdo tvrdí, že jde o uctivé oslovení cizince – znak 老, někdo ale tvrdí, že jde spíš o to, že jsme lidé zvenčí, kteří nerozumí a nikdy nepochopí Číňany – znak 外 – k tomuhle výkladu se přikláním). 2) „Když nemáš téma hotové, tak proč to tady prezentovat.“ – že téma není jasné není jen moje chyba a kdyby bylo na mě, tak bych na žádnou prezentaci nešla. A navíc, téma hotové je, jen jsem změnila název, to bylo celé.

Naštěstí jsem byla poslední, potom jsme měli jít na chodbu a čekat na jejich verdikt. V té chvíli mi už došla trpělivost, padal na mě celý svět, tak jsem řekla Jane, že odcházíme. Slušné by bylo samozřejmě čekat, poděkovat a s úsměvem odejít. Slušná jsem tady celou dobu, respektuji je,a světe div se, očekávám to samé. Samozřejmě že moje diplomka neprošla a v prosinci ji budu prezentovat znovu, to je poslední šance.

Ya Qiang a Jane mi později vysvětlili:

1. Jane se to celé také nelíbilo, tak jsem aspoň věděla, že nejsem paranoidní. Řekla mi, že ke mně opravdu nebyli moc slušní. Na druhou stranu chápu, že jsem s Aurorou první cizinka na mgr. oboru wushu, takže ani jedna ze stran neví, co očekávat a jak se s tím vypořádat.

2. Ukázalo se, že problém není celé téma mé diplomky, ale jen název (!!!), který se neshoduje s obsahem práce. Špatně jsem to pochopila. „Téma“ neznamená téma, ale jen „název“. Teď teoreticky stačí jen změnit jméno a vše je v suchu. S obsahem prý souhlasí. Jde o to, že to na ně působilo tak, že je práce nedodělaná, když ještě nemá stálé jméno. Jojo, není to logické. Obsah byl nezměněný, ale i tak to tedy bylo nedodělané. No, super.

3. Jak vám zní slovo „preference“? Mně docela dobře. V čínštině prý ale nezní dost honosně na to, aby bylo v titulu magisterské práce. Jo, to nám na hodinách čínštiny neřekli.

4. Ani jeden z Číňanů nepochopil skutečné téma mé diplomky, což jenom potvrzuje jednu z mých hypotéz, které jsem v té práci uvedla :-D. Všichni si myslí, že hodlám porovnávat metody v taiji tréninku a jaké mají výsledky (budu mít dvě skupiny cvičenců – z Šanghaje a z Evropy). Nechápu, že jim nebylo divné, proč tolik všude mluvím o rozdílných filosofických systémech a podobných věcech, když chci jen porovnávat metody výuky taiji. Mě daleko víc zajímá, jaký dopad má ne/znalost čínské kultury (čínština, čínská medicína, čínská filosofie atd.) na volbu metod a jejich výsledky.

Úsměvné je, že kdybych to opravdu prezentovala tak, jak to pochopili, nejspíš by mi to prošlo a měla bych teď klid. Čínské mentalitě se víc líbí „jaká metoda a jaký výsledek“ než „proč zrovna tahle metoda a tenhle výsledek“. Oni se nezajímají o to PROČ.

5. Zastavili mě prý proto, že mou zprávu už měli přečtenou, takže jsem to už nemusela přednášet (je od nich pěkné, že mě ušetřili, ale tak proč jsem se to všechno učila číst a plýtvala časem?). A pak, kdybych byla Číňanka, můj přístup by jim prý připadal arogantní. Nejsou prý zvyklí na to, aby jim někdo vysvětloval, proč si to téma vybral. Všechny prezentace mají jen krátký úvod a zbytek se věnuje popisu toho, jak to budou dělat. Proč? To je jedno, hlavně že to projde. Já věděla, že pro ně bude těžké pochopit mou myšlenku a přijmout ji (protože přemýšlíme jinak, ne proto, že jsou blbí a já jediná chytrá, aby mě zase někdo nechytal za slovo), tak jsem chtěla vysvětlit, co mě k tomuto tématu přivedlo, proč si myslím, že to má význam a na závěr jsem uvedla, co od toho výzkumu očekávám. Zhu Dong mi poslal pro inspiraci odborné články z amerických univerzit. No, tak jsem to udělala podobně – oni tam mají příšerně dlouhé úvody. Navíc název práce mají také hodně dlouhý a detailní. Ale ne v Číně, oni mají rádi krátké názvy, i když vám vlastně o práci samotné moc neřeknou. To mi také nikdo neprozradil.

A CO TEĎ?

1. Podám zprávu o výsledku svému vedoucímu, který z toho bude rozhodně nadšený. Jane mi doporučila se na něj vykašlat a obeznámit ho až s další finální verzí, ale tak, jsem přeci slušná a tak, i když ne všichni kolem mě :-).

2. Stručně sepíšu celou zprávu znovu a vymyslím několik nových názvů. S tím zajdu za svým taiji učitelem a snad bude tak upovídaný a ochotný jako vždy. Pokud on mi pomůže a nebude mít námitky, tak mi to projde na 100 %. Ya Qiang mi řekl, že mám jít za tím arogantním učitelem, kterého ani Jane nemá ráda. Že prý můj taiji učitel těmhle věcem nerozumí. Řekl, že učitel Xie má gongfu, ale o výzkumu nic neví. Na to jsem mu odvětila, že jestli si tohle fakt myslí, tak je stejně hloupý a arogantní jako ti ostatní učitelé, kteří tráví veškerý čas v kanceláři a o skutečném wushu čtou jen v knihách. Na naší katedře většina učitelů spolu kamarádí, ale ti, kteří spolu zrovna nepečou, jsou skoro vždy ze dvou táborů – teoretici X praktici. Mám raději ty praktiky. Pravdou je, že naše wushu katedra je slavná z velké části díky mému taiji učiteli, a pokud nějaký ten teoretik neví, jde za ním a konzultuje to s ním. Zrovna můj spolužák Xie Feng (máme stejného vedoucího), píše práci o taiji (bude dělat nějaké experimenty týkající se ztuhlosti ramen při taiji tréninku), ptal se tedy vedoucího, našeho slavného vědce, na nějaké problémy. Ten nevěděl a řekl mu, ať najde učitele Xie a zeptá se ho. Takže asi tak.

3. Celé hotové to pošlu vedoucímu a na prosinec připravím jen heslovitou prezentaci.

Howk

Prezentace diplomky - I.

Posledních 14 dní mi přišlo jako aspoň dva měsíce. Zase jsem se o Číňanech naučila hodně nových věcí. Už rok se snažím s vedoucím shodnout na tématu mé diplomky, marně. 27. října 2012 byla naplánovaná prezentace budoucí diplomky pro všechny studenty tady. Číňané to věděli samozřejmě hodně dopředu. Většina zahraničních studentů se to dozvěděla cca dva týdny předem – pokud nemáte ještě ani téma, tak je to dost na houby. Co se od vás očekává?

I.

Sepsání 17 – cca 20 stránkového dokumentu (samozřejmě v čínštině), kde kromě nesmyslů, které se každý rok jen kopírují, vypisuje ještě: 1. Téma a význam práce, 2. Trendy a očekávaný vývoj v budoucnosti, 3. Literatura (alespoň 20 titulů, čím více tím lépe), 4. Popsat výzkum a metody výzkumu, 5. Závěr.

V angličtině jsem to měla za dva dny. A ano, z uvedené literatury jsem naživo viděla tak deset titulů a opravdu přečetla tak tři čtyři. Zbytek jsem opsala z archivu, který máme v knihovně – vybrala jsem takové odborné články v angličtině, které se aspoň trochu vážou k mému tématu a hotovo. Když jsem měla hotovo, poslala jsem to Dannymu, ten dodal pár připomínek a podnětů, které jsem tam zabudovala. Dál jsem to poslala vedoucímu, který se neozýval. Pak mi spolužák řekl, že mu prý nic nepřišlo. Zajímavé, podruhé jsem to poslala na stejný email a dorazilo to v pořádku – jako kdykoliv předtím. Takže po týdnu mi poslal pár připomínek. Finální verzi jsem mu už neposílala, protože nebylo moc času a spolupráce s ním není zrovna plodná. Zkusila jsem to přeložit do čínštiny a potom jsem to dala Ya Qiangovi, aby mi pomohl to napsat tak, aby to znělo vzdělaně a ne ty moje jednoduché věty. Tady nastaly dva problémy: 1) má teď práce, takže to trochu odflákl, 2) myšlení Evropana a Číňana je opravdu hodně odlišné (ironií je, že zrovna o něčem podobném jsem psala ve své práci). Hotový překlad jsem dostala v neděli ve 22 hodin. Musela jsem to sama upravit a doladit překlad, kde to nesedělo s mou původní myšlenkou, takže jsem skončila až druhý den ve 2 hodiny ráno. Už nebyl čas to dát nikomu zkontrolovat, protože hned v pondělí jsem to musela dát do tisku. Určitě vás nepřekvapí, že tiskárna měla nějaký problém a dělala fleky, naštěstí mi to zadarmo vytiskly ještě jednou. Běžela jsem to odnést do kanceláře. Když jsem se vrátila na pokoj, došlo mi, že jsem hloupá zapomněla na název práce. Prostě jsem ho tam nenapsala. Jenže co tak narychlo vymyslet? Spolubydlící si netroufla mi pomoct, tak jsem volala kamarádce a s ní jsem to dala trochu dohromady. Říkám vám, čínština je neskutečně těžká, zvlášť když vám jeden Číňan řekne, že takhle to jde, je to správně, a další se diví, co je to za nesmysl. Takže jsem letěla zpátky do tisku. Naštěstí než jsem to vytiskla, volal mi náš třídní monitor, že mám špatně ještě titul mého vedoucího – zdá se, že díky svému pobytu v Americe povýšil :-D. Prozíravě jsem se předem zeptala, kolik výtisků je třeba – 5. Aurora donesla jen 1 a byl to obrovský problém. I když každá kancelář má tiskárnu i sešívačku…

II.

Se spolubydlící jsme se jeden den vydaly poslechnout si prezentaci našich zahraničních spolužáků, abychom trochu vyzvěděly, o čem to vlastně všechno je. Fafah měl začít v 15:30. V 15:20 jsme ho potkaly u brány s tím, že už skončil, šlo to rychle. Tak super, zase nic. Nok se šla podívat další ráno na pár Korejců a já pak ve čtvrtek na ní. Měli to v hodně malinké učebně, která patří medicíně (naproti naší slavné laboratoři, kde jsem trávila dlouhé dny na pokusech s vedoucím a spolužáky, díky bohu, že je v Americe :-) ). Všichni vypadali hodně přátelsky, jen jeden učitel byl dost přísný, ale ani ne arogantní ani nespravedlivý. Na seznamu byla Nok první, ale po příchodu si všichni losovali čísla. Naštěstí byla hned třetí. Prezentace hezky odsýpaly, atmosféra byla uvolněná, učitelé se během diskuze ptali i ostatních studentů, připadalo mi to víc jako běžná hodina. Když jsme s Nok trénovaly její prezentaci na pokoji, vycházelo to na 10 minut. I tak se ale učitelé začali brzy nudit. Prezentace v Číně se dělají tak, že každý slide je plný textu, který přednášející čte, slovo od slova, aniž by udržoval kontakt s publikem. Nok toho tolik neměla a snažila se, na mou radu, dívat do davu, ale i tak jí to samozřejmě trvalo déle než Číňanům. No, nebyli pak zrovna moc zdvořilí, normálně se bavili, přesedali si a tak. Ale Nok to zvládla dobře. Naštěstí se jí na nic neptali, jen jí dali několik podnětů, všechno odkývala a bylo to. Její nový vedoucí pověřil její starší spolužačku, aby pro Nok všechno připravila – sepsala zprávu o diplomce, vytvořila prezentaci. Nok se to jen naučila číst a odprezentovala. Ke všemu pak bude mít úplně jiné téma. Chápu to, protože její obor ve v tomhle o dost náročnější – samé odborné termíny v čínštině (žádná mezinárodní slova jako „hormon“ aspol., které jsou stejná v mnoha jazycích, dokonce prý i Thajci je používají), zkratky… ještě teď si pamatuji „MDA, SOD“, i když nevím, co to znamená :-D. Na druhou stranu se dají všechny tyhle věci najít v angličtině nebo ruštině, protože to Číňané tahají právě z těchto zemích. Co se týče wushu, v angličtině abyste kvalitní informace pohledali…

III.

Vyrobit vlastní prezentaci už tak těžké nebylo. Z větší části jsem jen kopírovala text z již vytvořeného dokumentu, dala tam obrázky a trochu to rozpohybovala. Horší je ten zbytek, co prezentaci doprovází – to znamená řeč. Všechen text jsem si hodila na papír, vytiskla, různě vyznačila, aby mi to usnadnilo četbu, protože jsem fakt neměla čas učit se na zpaměť všechna slovíčka. Myslím, že jsem si vytvořila dobrou metodu. Den před prezentací samotnou jsem změnila název celé práce. Měla jsem pocit, že stávající nevyjadřuje dobře téma práce. Bála jsem se, že se mě na to učitelé zeptají a nebude se jim to líbit.