Svaly O_o

Jak mi je střídavě nedobře, má to jednu výhodu – mám plošší bříško :-P. Nesmějte se, pro mě je to velká věc :-). Jsem na sportovní škole, takže od rána do večera potkávám sportovce, když jim člověk nekouká do obličeje, tak je celkem často na co koukat. Jenom pár kluků se věnuje „kulturistice“, a pozná se to na nich, protože mají svaly jenom na koukání. Myslím si, že „užitkové“ svaly vypadají daleko líp, celkově mě to přitahuje víc. Stejně tak jako když člověk něco umí a ne to, kolik zvedne v posilovně (jo, a pak si na stěhování pozve stěhováky :-D). Navíc mám vyzkoušené, že během sportování se svaly ukazují rychleji a i tím, že se zároveň pálí tuk.

Na mě žádné svaly nikdy vidět nebyly, protože jsem byla tlustá. Teď tlustá tedy nejsem, ale stále mám tuku daleko víc než bych potřebovala. Bohužel ne z nedostatku pohybu, ale ze špatného stravování. Občas se mi daří jíst dobře, ale jakmile se zraním nebo se objeví nějaké jiné problémy, nálada mi klesne a dám si nějaké „zabijáky“. Nebo se přes den držím, ale večer mám jídelní orgie. A nebo přes den nejím a doháním to večer, protože na to mám konečně čas. Ono se jídlo špatně plánuje, když se má jíst cca 1,5 h před tréninkem. Když někdy cvičím ráno od 8. hodiny nebo 9. hodiny, musím vstát brzy, a to se mi ne vždy daří. Po tréninku hlad nemám, vím že musím jíst, tak do sebe něco dostanu, ale není to moc. Odpoledne další trénink… teď cvičíme večer, domů chodím kolem půl deváté, a dát si v tenhle čas večeři také není nic moc. Hlavně proto, že tady se těžko shání něco zdravého a lehkého – za přijatelnou cenu. Všechno plave v oleji, a i když je to vařené, nakonec je tam oleje také dost. Zdejší BBQ je prý pro tělo hodně špatné. A pokud tam oleje není moc, tak se to konzumuje studené, a z toho mě pak také často bolí žaludek. Zbývá ovoce a zelenina, ale z toho nemám pocit, že bych se najedla :-). Nejraději mám teď věci, které se pijí – polévky, vodu, čaje a různá pití. Někdy si do toho přidám proteinový prášek, prý je to prospěšné :-). A samozřejmě MELOUNY!!! :-) Máma tedy i ty žluté medové, zelené…

Jinak ale tedy ty části těla, které denně používám, už nějaké známky tréninku nesou. Nejvýraznější je to na předloktí, břiše (když mám dobrý den :-D), na zádech a samozřejmě na nohách. Tam mi svaly narostly v celkem krátké době. Na objem vypadají celkem podobně, trocha tuku mi také zmizela, ale pořád to jsou antické sloupy :-D. Budu teď víc trénovat delší sekce – to je neustálé běhání, změny pohybů, tak snad to pomůže :-).

Čekají mě zkoušky

U kamaráda na FB jsem našla hezkou věc: „Try not to take things too personally; what people often say is a reflection of them and not you.“ = Snaž se nebrat věci příliš osobně; co lidé říkají je často jejich odrazem, ne tvým. V minulosti mě právě tohle hodně trápilo. A je to další věc, kterou jsem se v Číně naučila. Ještě to není dokonalé, ale je to na víc než dobré cestě :-).

Příští týden mě čekají zkoušky z čínštiny. Za celý semestr jsem chodila jen na hodiny gramatiky s učitelkou Hu, které jediné jsou opravdu přínosné. I když samozřejmě čínské pokusy o našťouchání jejich tradic a zvyků do rámce gramatiky jsou velice matoucí. Na začátku to pro mě bylo překvapivé, pak úsměvné… teď už jsem rezignovala. Horší je, že v testu budou mimo jiné i určité gramatické termíny a my máme mezery vyplnit podle toho. No, nevadí. Teď probíráme zrovna stavbu čínské věty. Máme to hezky rozdělené na jednoduché věty a souvětí. Souvětí pak na souřadná a podřadná – vše s miliony poddruhů. A pak máme ještě věty, které vypadají jako souvětí (dva přísudky), ale jsou to věty jednoduché (protože se vztahují k jednomu podmětu: „下午我下了课就去你那儿。“

No, nevadí, nemám ambice sinologa, nejdůležitější pro mě je dobře mluvit, psát (na PC :-D) a číst. Musím říct, že si v poslední době víc pamatuji znaky. Většinou je poznám, dokážu přečíst a vím, co znamenají, ale sama je dokážu napsat jen někdy. Všechno je to ale jen otázkou času, který člověk vkládá do učení. U jídla je to ale horší, protože jsem se o to nikdy moc nezajímala. Nejdůležitější věci poznám – nudle, rýže, maso, zelený věci, pálivé… :-D

Čekají mě ještě další dvě zkoušky (s panem Li). Na jeho hodinách jsem byla jen dvakrát, protože mi pak přesunuli na pondělí oborovou hodinu a místo dalších hodin jsem chodila cvičit. Jo, ještě jsme měli hodinu v pátek, ale z té není zkouška. Takže zkoušky budou překvápko :-). Nesnažila jsem se zjistit, z čeho zkoušky budou. Máme „poslech/mluvení“ a „psaní“. Jestli to bude jako vždy, tak všechno bude psací test, kdy budeme muset napsat, co si myslíme o tom a tom a jak bychom zlepšili výuku :-D. Minule jsem byla dost kritická a učitel už mě nezdraví tak vesele, tak nevím no :-D. Projít snad projdu a když ne, tak se také nic nestane. Tento rok jsem nastoupila na obor a nemůžu za to, že se mi hodiny kryjí. Mám jít na čínštinu a nebo na oborovou hodinu? Tady je výběr jasný. Že jsem se během tréninků naučila čínsky líp než za všechny hodiny pana Li je dost špatnou vizitku našich hodin čínštiny, řekla bych.

Spíš mi držte palce, abych zvládla biochemii a pořádání soutěží (ekonomie), tam teď v pátek musím jít (18:50 – 21:30) a snad mě nechá projít, i když jsem na několika hodinách nebyla. Ono se na hodiny špatně dochází, když to každý týden mění – někdy v úterý, někdy v pátek, navíc ještě v jiný čas…

Jo, a vypadá to, že konečně po roce dostanu svůj certifikát z HSK (汉语水平考试zkouška z čínštiny pro cizince) :-D.

Čínské masáže

Tak já nevím… včera jsem byla na tuině, protože mě bolí záda, noha, krk… S krkem mi pomohli, to se mě ujal samotný šéf a prokřupal mi rameno. Zbytek byl stejný jako když jsem přišla. Na druhou stranu musím říct, že jsem dlouho neměla takhle krásně uvolněná a stehna mi také celkem proklepali. Přítel mi řekl, že hodinu po tuině můžu cvičit taiji, že to nevadí. No, tak jsem šla a co myslíte – krk se mi zase rozbolel :-D. Stejně jako předtím. A pak že taiji není namáhavé :-D.

Většinou mě pokaždé masíruje někdo jiný, takže pokaždé slyším: „Ty jo, ty máš ztuhlá stehna a lýtka!“ „Jeden bok máš výš než druhý!“ (to prý může za hodně mých obtíží :-) ) „Ramena se ti víc vtáčejí dovnitř!“ Někdy jim to už sama nahlásím, ať si ušetříme čas :-). Myslím, že by nám tam měli vést kartičky jako u doktora, kde se napíše, jak kdo na tom je. Masér do toho vždy jen jukne a je to jasné. Dobré tady je, že i když vás masíruje hubená slečna, stejně to pěkně bolí. Jednak se holky nezdají, mají fakt sílu a hlavně – vědí kde co zmáčknout.

Dnes mě ramena a záda bolí ještě víc než předtím. Chce to prý tak jeden dva dny, aby si to sedlo, tak uvidíme zítra. Noha je lepší, ale myslím že spíš proto, že se o ni víc starám a používám Yunnan Baiyao, čínský zázrak.

Žaludek mě stále dost trápí. Po každém jídle je mi víc nebo míň nevolno. Včera jsem si dala nudle a pak běžela na gramatiku (po schodech do 4. patra) a pak jsem myslela, že pojdu, břicho mě neskutečně tlačilo. Tak jsem se šla na chodbu projít, koupila jsem si kolu čističku a bylo trochu líp. Myslím, že to začalo minulý týden kvůli tomuhle proměnlivému počasí a teď to přetrvává, protože kvůli tréninkům jím hodně nepravidelně. Super ale je, že už máme levnější melouny, na to jsem se těšila strašně dlouho :-).

Cvičení a taiji ukázka

Vztahy mezi lidmi z Šanghajského wushu týmu jsou záhadné a vůbec hodně podivné. Je štěstí, že máme teď jednotlivé koberce oddělené zdí, protože když jeden z nich někoho trénuje, další hledá pro trénink místo, kde ho ten kolega neuvidí, neuslyší. A před hlavním trenérem se skrývají, protože samozřejmě nemají dovoleno někoho trénovat – prý je to moc vysiluje. Můj trenér ve středu večer dojíždí na univerzitu, protože jeho dětští svěřenci se připravují na soutěž. Takže s Du Hui musím trénovat v levé tělocvičně, aby si nelezli do zelí. I když o sobě oba ví, průběžně hlásím, co s kým cvičím… Včera mi dokonce Du Hui řekla, abych se s jedním skokem obrátila na Caie, protože ten mi to vysvětlí líp tím, že to umí dobře skočit a má s tím víc zkušeností. Když nás učila Pan Xie, cvičili jsme také tam, kde normálně mám taiji, aby nás lidé z týmu neviděli. Teď již to všichni (kromě trenérů) vědí, tak cvičíme normálně u nich. Když Du Hui včera viděla, že v zadní tělocvičně cvičí Aurora se svým trenérem, hledala jiné místo. Vše bylo plné, tak jsme cvičily hned vedle nich. A využila jsem jen ¼ koberce, protože chtěla, abych byla blízko a nemusela na mě křičet :-D. Při skocích se ale stejně odvázala, zapomněla, že tam nejsme samy a nahlas mě povzbuzovala. Tohle se nesnažíme pochopit, jen to prostě respektujeme, ať je to jakkoliv divné až směšné.

Nikdy moc nevím, co od Du Hui čekat. Občas dostanu vynadáno, jak to, že to a to ještě neumím. A jindy mi zase řekne, že není žádný spěch, oni sami to dobře zvládli až po dvou letech. Viděla, že Aurora má v sestavě tengkong feijiao + zuopan, tak jsme to včera hned také trénovala. Když jsem si stěžovala, že mám nohu stále dost nízko, zakroutila hlavou s tím, že to mám o dost lepší než Aurora. Vypadá to trochu na rivalitu mezi nimi jako trenéry, ale to je jejich věc. Opět vyhazuji meč, brzy už k tomu přidáme kotrmelec. Vím, že je to jednoduchý pohyb, vím co je důležité. Ale stejně se nemůžu zbavit strachu. Říká se, že když člověk spadne z koně, měl by na něj zase co nejdříve nasednout, jinak to půjde hodně obtížně. Tohle sice není tak vážné, ale je to podobné. Před pár lety jsem si křupla rameno při přemetu, protože jsem ho měla hodně uvolněné a od té doby jsem ho dělala jenom jednou, a to jsem měla pěkně sevřenou prdku. No, tak snad nepůjdu zase do nemocnice :-/.

Na taiji se mi zdá, že spousta spolužáků cvičí dobře jen proto, že jako malí dřeli každý den. teď se dost flákají, a jak říkal učitel, nemají žádný cíl, nemají proč cvičit. A většina z nich rozhodně necvičí pro radost jako my cizinci. Jak teď cvičíme taiji a je to jen pro členy týmu, tak pokud necvičíme hromadně, tak většinu času cvičím sama, protože ostatní dělají všechno možné (nejčastěji se povalují na koberci :-)) – jen kromě cvičení. Bakaláři, kteří jsou tady prvním rokem, jsou trochu živější, ale spíš spolu ve volnu trénujeme kotrmelce a podobné blbosti. Tang Lin Xia dře hodně, tak když nemá hodinu, cvičíme spolu. Před tréninkem ještě chodí každý den běhat (30 – 60 min!!!). Lidí, kteří fakt něco dělají, i když tam učitel není, je málo. Před učitelem se pak samozřejmě snaží blýsknout. Hlavně Madelin. Ta předtím asi cvičila dobře, protože ji tady všichni znají a učitelé se s ní často baví. Necvičí ale skoro vůbec a je to fakt škoda. Včera večer jsme cvičili sami, protože učitel vedle měl hodinu – učil bakaláře chen taiji 56. Postupně tam lidi od nás volal, aby udělali malé vystoupení. Na první skupinu jsem se přišla podívat, na druhou jsem si došla pro foťák, abych si je natočila, ale učitel mě zavolal, že tam mám jít cvičit také. Všechny nás představil – jak se jmenujeme, jak dlouho u něj cvičíme, co jsme předtím dělali, Madelin a YaoMing několikrát vyhrály nějaké taiji soutěže… A pak se začalo. Byla jsem celkem nervózní, protože na nás koukalo kolem třiceti lidí. Navíc wushistů, takže o tom něco trochu vědí, i když to není jejich obor. Ale cvičila jsem si pro sebe, a poprvé se mi podařilo se před lidmi netřást. Normálně se mi totiž hodně klepou ruce. Necvičila jsem celou dobu jenom nízko, ale i tak jsem se hodně snažila. Proč to píšu – jednak kvůli té nervozitě, která se u mě překvapivě nekonala. A pak proto, že po docvičení jsem neměla žádný problém – dýchalo se mi normálně, nohy nezatuhlé. To se mi ještě nikdy nestalo. Kamarád mě chtěl natočit. Pak se rozhodl, že mě vyfotí, protože nevěděl, jak natáčet. A ukázalo se, že ani to focení se mu nepovedlo :-D.

Jít za svou vášní

Dnes mi moderna vyloženě nešla. Podepsalo se na tom, že jsem celý týden skoro necvičila, jak mi nebylo dobře od žaludku. V čem to bylo nejvíce znát? Samozřejmě na dechu – po jedné čtvrtině se mi špatně dýchá a po půlce umírám :-D. Nohy celkem ušly a jak jsem neměla nic namoženého, tak se mi i dařilo uvolnit ramena. Bohužel jsem neměla vůbec žádnou rychlost a břicho a záda mi strašně zeslábly. Dost mě to překvapilo, tohle je u mě asi fakt potřeba cvičit téměř každý den. Navíc mám víc posilovat svaly kolem kyčlí… víte, co myslím, že jo :-). Hodně se mi to zlepšilo, protože mě to nebolí při každém pohybu. Je to spíš tím, jak jsem byla předtím zraněná, ještě se mi to nezahojilo – jak by mohlo, když cvičím skoro každý den. Takže si na to teď dávám pozor – posiluji, cvičím výš, když to jde, vyhýbám se krizovým pohybům, cvičím cviky, které mi ukázali, přítel mi to masíruje… Za pár týdnů uvidíme, jestli je to takhle správně :-).

Zase na mě dnes padlo to, že toho je strašně moc. Abych všechno stihla, musela bych být v tělocvičně od rána do večera každý den. Už teď cvičím celkem dost, ale nestačí to. Problém je, že kromě i jiných povinností, moje tělo by víc teď stejně nevydrželo. Číňané si jako malí oddřeli základy, takže teď se věnují jen pilování a sestavám. V tomhle to mají dost jednodušší než cizinci – my musíme jet všechno najednou (základy, skoky, základy se zbraněmi, sestavy, protahování, posilování, běhy…). Opět byla potřeba utřídit si cvičební priority. Meč s dlouhým střapcem se učím proč? Protože je to zajímavé, chci toho umět víc, abych měla větší rozhled a mohla to pak učit i někoho jiného (neustále mám před očima tu paní Xenu z YT: „One, two, three and HOLD IT!!!“:-D), abych si zlepšila otáčení kolem vlastní osy, zrychlila, víc se napřímila… Za tyhle tréninky nemusím platit. Proč cvičím modernu již víme, za tu navíc platím, takže musím svědomitě cvičit ve volném čase. Za taiji sice neplatím, ale mám to ráda, takže musím také pilně cvičit. A jak to všechno nacpat do jednoho týdne? Rozhodla jsem se, že nepotřebuji běhat maratony, takhle mi odpadla jedna věc. Posilovat stačí půlhodinky každý den. Nejdůležitější je, že když už se člověk dostane do tělocvičny, měl by to brát vážně a soustředit se plně na cvičení. Kolikrát nemá čas, a proto by si času, který si vyšetřil na cvičení, měl hodně vážit. To nám vtlouká do hlavy učitel Xie a má svatou pravdu. Strašně moc plýtváme časem a pak si stěžujeme. Přitom času tady mám dost – tři hodiny taiji denně stačí. K tomu ve volnu qigong a studium taiji. Navíc taiji se dá cvičit kdykoliv a kdekoliv. Moderna 2 hodiny denně také stačí – ani lidé z týmu necvičí víc (odmyslíme-li si posilovnu a běhání). Tenhle plán se dá samozřejmě aplikovat jen tady, v cizině se to musí přizpůsobit, ale o tom jsem již psala.

Jsem zvědavá, jak budu cvičit doma o prázdninách :-D. Na jednu stranu bych se moc ráda válela a užívala domova. Na druhou stranu, pokud nebudu poctivě cvičit, všechna ta dřina tady, všechen čas i peníze, by přišly vniveč. Jsem teď na dobré cestě, tělo mi slouží dobře, tak se teď nesmím zastavit. Už mám doma domluveno pár sportovních akcí v průběhu týdne a zbytek doladím, až dorazím domů a uvidím, kde a kdy se bude dát cvičit. Další věc je, že stačí tři dny necvičit a začínat pak se mi nejenom že moc nechce, ale hlavně to bolí. A ta bolest za to fakt nestojí. Tak doufám, že to zvládneme s rodiči sladit tak, aby nám to všem vyhovovalo a mohli jsme se užít co nejvíc.

Myslím, že už jsem konečně úplně pochopila Auroru. Je teď ve formě, chce co nejvíce soutěžit, ale není to takový blázen, jak se někdy zdálo. Chce ještě makat tak 3-4 roky a pak „jít do důchodu“. Cvičit si jen pro radost, vrátit se zase trochu k tradičnímu wushu… Strašně jí štve přístup Číňanů – jste cizinci, wushu je pro vás jenom koníček, tak proč bychom vás měli učit doopravdy, poodhalit naše tajemství? V Číně je již sedmým rokem, ale na začátku se vůbec nezlepšovala – i když dřela s Číňany každý den. Proč to tak je, jsem již psala. Řekla mi: „Nevzdala jsem se ve svém životě všeho jen proto, abych se tady jen tak plácala a chodila na malé soutěže.“ Číňané nechápou, že cizinec může mít k wushu takovýhle přístup. Pro mnoho z nich to není láska/vášeň, je to prostě směr, který jim byl vybrán nebo živobytí. Řekla mi: „Jít za svou vášní tě ne vždy udělá šťastnou.“ Ano, někdy je to hodně destruktivní, ale nejde to jinak. Některé vášně brzy pominou, některé se člověka drží do posledního dechu. A tohle je wushu. Jakmile člověk trochu nasaje jeho příchuť, jen těžko se zkouší něco jiného. Vztah s Aurorou prošel mnoha nepříjemnými místy, v něčem jsme si ale podobné – a díky tomu dokážeme porozumět i takovým myšlenkám/pohnutkám té druhé, nad kterými ostatní kroutí hlavou. Na začátku na mě byla naštvaná, že se nechci plně věnovat jenom moderně, že to nemyslím vážně a nevím, co chci. Pak pochopila, že to myslím víc než vážně. Jen mi ta vášeň běží dvěma směry a já si nedokážu vybrat. A ani nechci. Všechno se to přirozeně vyvrbí. Dokud jsem zdravá, mladá a jde to, budu cvičit modernu a taiji. Až přijde čas, tak přestanu blbnout a soustředím se na trochu jiné aspekty wushu. Navíc se mi neustále potvrzuje, že cvičit tyhle dva styly se moc dobře doplňuje – spousta myšlenek je podobných, když si odečtu zranění, tak na sebe i dobře působí.

Jestli je moderní wushu wushu (bojové umění)? Tohle je strašně těžko říct a spíš mi to přijde jako hra se slovy, na které pramálo záleží. Qigong dělíme na dva typy – a) ten který je součástí například shaolinu atd., b) zdravotní (nebo fitness) qigong. Ten poslední už k wushu neřadí – jde o zdravotní cvičení. Základy má ale z wushu. A tím prvním typem se člověk také neubrání. Takže co je moderna? Jedna z větví wushu, která se soustředí na hezké provedení, soutěž a vystoupení? A nebo čistě sport? Těžko říct, někdy je zajímavé nad tím přemýšlet a ptát se lidí na jejich názor. Z jednoho pohledu modernu do wushu stále řadím. Z druhého pohledu říkám, že jde o sport, který se vyvinul z wushu.

Pravidla, zákazy a dohled

V poslední době nám na tabuli v přízemí lepí papíry se jmény studentů. Nevšímala jsem si toho, protože se to začalo objevovat v době, kdy probíhaly zkoušky. Až včera jsem se na to podívala víc zblízka, protože se tam některá jména opakovala . A ono jde o veřejnou kritiku studentů, kteří se vracejí na kolej „pozdě“. 25letý člověk se vrátí na pokoj ve dvě hodiny ráno, no představte si to! :-D Od 22:00 do 5:00 jsou dveře koleje zamčené a dovnitř se dostanete jen na speciální kartu, kterou jsem si dnes konečně mohla zakoupit = 60 Kč, koncem minulého týdně tam pán, který ji může vydávat, nebyl. Všichni se na kolej musíme vrátit ale do půlnoci a opouštět ji můžeme v 7 hodin ráno, nebo v těch 5 hodin, tohle těžko říct. Bláhově jsem si myslela, že když nám dají karty, odpadne jim práce, strejda v recepci si bude moc dál chrupat svoje slunečnicová semínka nebo spát a my budeme mít svobodu. A ono nic, jen se to tak nějak prodražilo, ale výsledek je stejný. Na ubytovně nám tak usilovně vrtali právě i kvůli tomuhle – zabezpečení dveří. Když jsem kartu neměla, strejda mě stejně pustil dovnitř. Ale je fakt, že se tvářil strašně přísně :-). Číňané jsou zvyklí, že večer se nikam nechodí, ale cizinci ne. Jak mohou 40letému cizinci, který sem přišel dobrovolně, diktovat, v kolik se má vracet a v kolik odcházet? Spousta lidí tady pracuje, má rande, má hlad… A v Šanghaji je všechno daleko. Včera jsem byla na výletě v centru a teprve v deset večer jsme si dávali večeři. Už jsem se těšila, že budu taky kritizována, a na ten papír jim pak připíšu, proč jsem se vrátila pozdě. Jak strašné věci jsem to prováděla – utrácela peníze v Šanghaji a večeřela. Nakonec jsme to ale vyřešili jinak, tak snad příště :-D.

Jo, a jak nám tady vyměňovali modemy… jednou věcí je, že se vás tady nikdo na nic neptá, nic vám neřekne a prostě si odemkne a vejde do vašeho pokoje. Už jsem se chystala psát mejl se stížností k panu Chu, když jsem pak cestou z oběda našla na tabuli čerstvý papír o tom, že nám dnes budou potřebovat přístup do našich pokojů. Přilepili to tam myslím až potom, co byli u nás :-D. Ne že bychom tady měli extra cennosti, ale stejně. Už jsem si vyfotila pracovní stůl s tím, že kdyby něco, ukážu jim fotku, co tady všechno mám. Se spolubydlící to tak uděláme i na prázdniny – zdokumentujeme si svůj „majetek“. Jak už víte, internet se nezlepšil, právě naopak. Zatím mi funguje všechno, i když někdy pomaleji. Kromě psaní na blog, takže to tam za mě dávají rodiče. Zajímavé, že komentáře teď psát ale můžu :-D. Spolubydlící mi říkala, že na ostatních univerzitách teď mají problémy s netem také. Přítel má teorii, že to všechno jde shora. Moc jsem si o tom nečetla, ale co jsem slyšela, měli jsme (jestli stále máme netuším) teď v Číně celkem vypjatou situaci kvůli útěku nějakého čínského zvířete, jehož manželka je podezřelá (asi už nejen podezřelá) z vraždy Brita. Tento pašík byl zastáncem Maa a jeho myšlenek, což se dalším ve vládě nelíbí… No, určitě o tom máte lepší informace než já. Pro mě to znamená jen to, že všude přibylo policistů a internet a přístup k informacím je ještě horší.

Dá se to vysvětlit různě

Když jsem posílala Horynovi do komentáře ty dva odkazy (článek Tělo bolí), tak mě napadla jedna věc. Ono mě tedy napadá průběžně v různém kontextu… jde o jazyk. Článek ze stránek o pilates vycházel z pár vědeckých výzkumů a snažil se danou věc vysvětlit bez příkras a pochopila jsem to na první přečtení :-). Článek na WC částečně pojednává o stejné věci, ale vysvětluje ji „sofistikovaněji“, „učeněji“. Takže i napotřetí trochu tápu, jestli jsem to pochopila tak, jak to autor/ka zamýšlel/a. Pan Gu Hong Ming zmiňuje jeden z mnoha rozdílů mezi čínským Konfuciem a evropskými filosofy. Konfucius své myšlenky podával celkem jednoduše, takže se masově rozšířily. Dokonce i moderní Číňané si v sobě nesou jeho odkaz – někteří, aniž by si toho byli vědomi. Co jsem koukala, tak podobně to podává i Lao Zi. Jednoduše pro lidi, kteří to chtějí vidět jednoduše – a většinou si to nevyloží „chybně“. Kdo chce, může v jeho myšlení vidět celou složitost vesmíru. To naši odborníci mají jednu větu na odstavec a těžko říct, jestli se v tom zpětně i oni sami opravdu vyznají :-). Takže většina „obyčejných“ lidí je nechápala a jejich myšlenky nejen že nepřijala, ale ani nad nimi příliš neuvažovala. A možná je to škoda, protože někteří to mysleli „dobře“ :-).

Mám trochu dojem, že se z wushu dělá to, čím není – tajemné, pro normální smrtelníky těžko dosažitelné… Často byla legrace na tréninku, když Mistr pronesl nějaké moudro a všichni jsme chápavě pokyvovali hlavou. Pak v šatně se to rozebíralo. Ukázalo se, že to každý pochopil po svém. Troufám si tvrdit, že většina z nás to nepochopila vůbec, jen jsme nechtěli před ostatními vypadat blbě. Tady v Číně je to podobné – občas učiteli nerozumí ani studenti-Číňané. Jednou jsem se ptala kamarádky, o čem to učitel mluvil a ona mi po dlouhém zamyšlení řekla: „Že musíme víc cvičit.“ :-D

No, a tak máme nejen v Evropě spoustu „dechařů“, kteří vidí proužkované aury… možná mají jen mžitky před očima z toho hlubokého dýchání :-).

Myslím také, že preferujeme spíše složitá vysvětlení, protože to zní lépe. A možná ani nejsme schopní přijmout, že ne všechno je tak strašně komplikované. A samozřejmě si to rádi vyslechneme od nějaké úžasné kapacity než od řadového človíčka. Tamara mi nedávno posílala rozhovor s předním českým doktorem, který to bere celkem dost počínsku. Samozřejmě chápu, proč mi článek posílala, bylo to zajímavé a navíc je super vidět, že i naši doktoři si rozšiřují obzory. Na druhou stranu, většinu těch věcí jsem již na svém blogu zmiňovala. Jenže nejsem uznávaná, nic jsem nedokázala, na zdi mi nevisí certifikáty ani zlaté medaile. Pokud člověk chce, aby ho lidé vyslechli, musí buď všechny překřičet, přijít s něčím, co lidi zaujme a tak trochu je ze začátku vodit za nos, a nebo se stát kapacitou a pak už se může v klidu vykecávat :-).

Kamarád mi řekl, že kdyby měl na modernu na výběr dva trenéry: 1) nikdy neskočil 720°, 2) bývalý skvělý atlet, tak si samozřejmě vybere dvojku. Předtím bych si ji vybrala bez přemýšlení také. Teď už ale vím, že to není jen o úžasných výsledcích. Hlavní trenér Šanghajského wushu týmu se 720° nikdy neučil a 540° skákal dost špatně. A je z něho uznávaný trenér s kvalitními atlety, pro které 720° není problém.