Studijní

Na Robertovo doporučení teď každý den běhám v rychlém tempu 30 minut, tak snad to už brzy bude trochu znát :-). Stále ještě nejsem do běhu blázen, ale pomáhá mi to vymýšlet různé články, utřídit si, co a kdy mám udělat…vlastně téma diplomky jsem vymyslela za běhu. Říká se tomu „runner's high“:-). To mi zase připomnělo. Minulý rok jsem ještě byla hloupoučká a chodila na společné porady s vedoucím práce, kde se většinu času probírala diplomka Aurory, protože je to věc, kterou chce Zhudong udělat už dlouho – učit děti angličtinu&Wushu. Aurora má v práci potvrdit, že se děti díky Wushu lépe učí. No a podle nich je to strašně nová a cool věc. Jenže:

-         Cviky, které vytvořily mají s Wushu jen málo společného.

-         Když cviky vytvářeli, nemířili na určitou věkovou kategorii.

-         Když cviky vytvářeli, nemysleli na to, co se v daném věku za látku děti učí.

-         A podobně :-)

Jde o to, že děti se budou učit lépe, ať dělají jakoukoliv aktivitu, proto a) jsou to děti a neudrží pozornost příliš dlouho, b) fyzickou aktivitou se lépe okysličuje mozek nebo tak a prostě mu to líp myslí, což můžu potvrdit právě třeba svým běháním. A pokud to nevěříte mně, tak určitě naší krajance, která vyhrála světovou soutěž v paměti a spolu se svým manželem patří k nejlepším na světě v tom, kolik si toho dokáží zapamatovat a v jaké rychlosti. Udělali také experiment, kdy daná paní běžela na páse a ukázalo se, že si toho vždy pamatovala o dost víc než když se nehýbala. Bohužel si nepamatuji žádné detaily ani jména, ale bude to ještě na idnes.cz, kde jsem o tom kdysi četla, jsem líná to teď hledat. No a v neposlední řadě, v USA (nejen) už fyzickou aktivitu s učením se dětí spojili a mají dobré výsledky.

A tohle mě zase vede k Taiji quan a všem těm výzkumům o tom, jak je strašně zdraví prospěšné. O čínských výzkumech ani mluvit nemusíme – měsíc dva (když se zadaří) učí lidi, kteří nikdy nic nedělali Taiji quan (bez metodologie), pak udělají měření a zjistí, že čísla maličko poskočila dobrým směrem a hned se napíše, že Taiji je superprospěšné. Amerických studií jsem moc nečetla, ale s Robertem jsme se shodli na tom, že je jen málo dlouhodobých studií, které by opravdu prokázaly, že úspěch zaručilo Taiji quan a ne jen prostý fakt, že je to fyzická aktivita vhodná pro dané lidi. Cvičím Taiji quan, cítím hodně zlepšení, ale také myslím, že na té zdravotní úrovni je celkem jedno, co člověk cvičí, pokud mu to sedí. Možná i proto je jedno, když si někteří učitelé vymyslí své vlastní Taiji sestavy a vůbec celý systém – pokud nedělají chyby, které zdraví ohrožují. Jen by se tomu samozřejmě nemělo říkat Taiji quan. Na způsob jediného a pravého kubánského rumu a třeba Tuzemáku :-). Rozdíly jsou až po určité době a po určitém stylu cvičení, kdy už nejde jen o pohyby zdraví prospěšné, ale člověk Taiji quan cvičí-žije k omplexně – což je minimum z nás.

A teď k mojí diplomce. Studium je tady pro cizince hodně náročné a složité. Ne proto, že by to snad bylo opravdu těžké, ale kvůli jejich nesytému. Řekli mi, že v březnu mám odevzdat diplomku. Už jsem se vedoucího několikrát ptala, kdy přesně, a vždy jsem dostala stejnou odpověď: „Čím dříve tím lépe.“ Tak jsem to naposledy zkusila jinak a zeptala se, kdy mu mám dát finální verzi. „Finální verzi nikdy mít nebudeš.“ Netuším ani, na kdy si mám koupit letenku (a jestli zpáteční), protože nikde se žádný kalendář nedohledá a jako vždy – nikdo nic neví.

Naštěstí už to mám skoro za sebou – chybí mi jen úvod a závěr a celé to slepit dohromady v čínském stylu. Konzultace probíhají po mejlech. Pošlu učiteli, co jsem udělala, on mi k tomu připíše komentáře, podle nich to opravím a jede se dál. Nahrubo mám tak 59 stránek v angličtině, v čínštině tak bude 30-35 stránek, a to je akorát.

Ze světa

Narazila jsem na článek o mixování plemen, které je teď prý v Británii celkem populární. Když jsme koupili našeho psa, říkala jsem Davidovi, že to, jak chovají psy v Číně, by se u nás nikdy nestalo. No a spletla jsem se. Jako většina problémů, i tohle je prostě všude, jen jde o jiné měřítko, někde se o tom mluví víc, někde míň atd. Přečtěte si i komentáře.

http://www.dailymail.co.uk/news/article-2564373/The-hidden-suffering-dogs-bred-cute-Adorable-looks-Cuddly-names-like-Labradoodle-But-trend-cross-breed-dogs-raises-disturbing-questions.html Nedávno jsem šla kolem obchodu a na židli ležel pes. Měl hlavu labradora. Po chvíli ale seskočil dolů a ukázalo se, že jeden z rodičů musel být jezevčík nebo podobně, protože tu velikou hlavu doplňovalo dlouhé tělo a krátké nožičky. No vypadalo to strašně divně… :-D

Ještě když jsme u toho, před pár dny mi vyprávěl Danny o knize jménem „Putin's Russia“, kterou dostal od sestry. Byl strašně překvapený situací, jaká v Rusku panuje. Prý si myslel, že je Rusko víc „západní“, a přitom je plné podvodů, krádeží, korupce odshora dolů, násilí… „Myslel jsem si, že je na tom špatně Čína, ale po tomhle fakt nevím.“ No, jednak to ukazuje na to, že západní zpravodajství a tisk ve spoustě ohledech není až tak objektivní, že Američané toho o jiných zemích moc nevědí… a také to, že člověk by se měl dívat dál než na vlastní nos, snažit se získávat informace z různých zdrojů a o různých věcech. Nedávno jsem Dannymu posílala anglickou verzi Dobrého vojáka Švejka, zatím říkal, že se mu to líbí, tak uvidíme, co řekne, až to dočte :-).

A že se „nesmysly“ nebo „blbosti“ nedějí jen a výhradně v Číně se dočtete i například v tomhle článku: http://cestovani.lidovky.cz/gruzinci-nenosi-barevne-obleceni-a-neplanuji-dopredu-rika-cech-pbv-/aktuality.aspx?c=A140224_100140_aktuality_ape#utm_source=clanek.lidovky&utm_medium=text&utm_campaign=a-souvisejici.clanky.clicks

Smála jsem se, když autor vyprávěl o ucpávání děr ve zdech igelitovými sáčky, o neplánování věcí dopředu… „nikdy nevíte, jestli se nakonec neukáže, že na dohodnutý termín někdo zapomněl, nebo na něj připadá státní svátek.“

A hned pod tímto byl povedený článek ze… Šanghaje! http://cestovani.lidovky.cz/cech-v-cine-do-nejblizsi-poradne-hospody-letite-dve-hodiny-p3n-/aktuality.aspx?c=A140210_110405_aktuality_ape#utm_source=clanek.lidovky&utm_medium=text&utm_campaign=a-souvisejici.clanky.clicks

I když jde o názory jednotlivců, je určitě zajímavé si některé ty články přečíst. Člověk zjistí, že i ta naše Evropa se hodně liší. Sice ne tak výrazně jako třeba vzdálenější kouty světa, ale mají kolikrát hodně odlišné názory, jinak nastavenou toleranci, očekávání od denodenního života atd.

Zimní práznidny

Na nový čínský rok bylo v plánu odjet do provincie Gansu, odkud pochází můj přítel. Psi v Číně nemůžou cestovat vlakem, letadlem ani autobusem, vypadalo to tedy tak, že budeme muset Papričku odložit do pejskárny. Nakonec jsme se rozhodli, že ho propašujeme, protože když člověk jede autobusem, nemusí na osobní prohlídku, ta se týká jen vlaku. Takže jsme pejska 24. ledna strčili pěkně do vnitřní kapsy bundy a vyrazili jsme – proto jsem chtěla psa mrňavého, protože je tady se zvířaty hodně potíží. Autobus měl 30 minut zpoždění, ale nakonec jsme se do něj všichni nasoukali a jelo se. Čekalo nás 21 hodin cesty… Malej byl hodnej, vzali jsme mu plenku, kterou měl ve své tašce, tak se na ní zašel vyčůrat a bylo.Žádné problémy. Při každé zastávce jsme ho vzali ven, ale moc se mu nechtělo. Během cesty nám pouštěli všechny díly Čelistí :-D. Sezení nebylo z nejpohodlnějších, moc jsme toho nenaspali. Asi 3 hodiny před cílem se zajelo na odpočívadlo a řidiči oznámili, že si musí také odpočnout. Nemohou přesáhnout určitý počet hodin řízení bez spánku, takže prostě zamkli autobus, vzali si deku a usnuli. Tak nevím, proč tam ti řidiči byli dva… 25. ledna dopoledne jsme dorazili do Xianu, kde jsem se zase utvrdila, že tohle místo prostě nemám ráda. Poslali nás na úplně jiné autobusové nádraží… tam jich je snad víc než v Šanghaji… A protože jsme dorazili později, autobus to Jing Chuanu nám ujel a museli jsme tam čekat 4 hodiny v KFC. Na další autobus jsme vyrazili o něco dříve a dobře jsme udělali, protože tam bylo víc lidí než v neděli na šanghajském Bundu. Táhly se vedle sebe dlouhatánské fronty k autobusům, jedna vedle druhé. U našeho busu bylo prázdno, tak jsme se pohodlně usadili a pak už dorazili prodejci novin, vody, sušenek… když si všichni nakoupili, co chtěli, zvedli jsme kotvu. Jak jsme vyjeli ze Xianu, krajina kolem se rozvlnila a čím blíž jsme byli k cíli, tím se kopce tyčily výš a výš.

Před cestou měl David obavy, jestli se mi u něj doma bude líbit, protože bydlí na vesnici. Zeptala jsem se, jestli mají vodu a elektřinu. Rozchechtal se, že samozřejmě, že mají televizi, pračku… No, tak to bude v pohodě. A prý mají kolem 300 000 obyvatel. „To místo, kde bydlíte?“ Prý jo. No tak to musí být obří vesnice teda… Po těchto informacích jsem se ničeho nebála. Když jsme dorazili do Jingchuanu, myslela jsem, že jsme na místě. Je to sice malé město, ale město to je, to bude určitě ono. A prý že musíme ještě autobusem. Hmm, tak to budeme bydlet někde na předměstí asi… Autem to bylo víc jak půl hodiny. A čím víc jsme se vzdalovali od městečka, tím divočeji to venku vypadalo. Všude se táhly pásy ovocných stromů, teď tedy jen jejich holých větví – ovoce v Šanghaji je často právě z Gansu, kde je směšně levné (tedy pokud nesněží). V létě se tu prý všechno zelená, jenže teď byla zima a vše bylo hnědé. Gansu, to je hlína. Všude kolem. Do většiny kopců jsou vyřezané terasy – jednak proto, že se na těch plochách pěstuje obilí, ale také proto, že se ta hlína používá na výstavbu domů, pálení cihel… Pokud je trochu větrno, po krátké procházce máte hlínu i v uších. Náš pes je bílohnědý, ale když se vrátil z venku, tak byl prostě jen hnědý… :-D

Auto zastavilo na první pohled uprostřed ničeho. Vystoupili jsme, pobrali batohy a šli se přivítat s Davidovo rodiči. Museli jsme přejít most, který se klene nad hlavní silnicí, a pak už se před námi objevily krátké řady typických čínských venkovských domů. Hodně z nich stále hliněných, ty novější již z cihel. Zajímalo by mě, kde je těch 300 000 lidí… Tady na místě jich žije jen pár desítek. Po okolí jsou rozeseté podobné usedlosti a společně s městečkem Jing Chuan to teprve dá těch 300 000. Celé to patří pod město Ping Liang, které je přibližně 4 hodiny cesty odtud.

Nikdy jsem nebyla uvnitř podobného čínského domku. Všechny jsou čtvercového tvaru s vysokými zdmi, takže nikdo nevidí dovnitř. Dveře bývají masivní, za nimi se skrývá menší dvorek po stranách lemovaný dveřmi, které vedou do obytných místností. Jak to tady a v okolí vypadá, uvidíte na fotkách, napíšu jen pár zajímavostí.

Topení ani klimatizaci tady nehledejte, ve většině místností jsou stará kamna, která vytápí místnost, vaří se na nich voda… Vodu tady mají, ale ne tekoucí. Nosí se ze studny nebo z nedalekého pramene, který vytéká z jednoho kopce. Když se chce člověk umýt, voda se ohřeje na kamnech a nalije do lavoru. V létě super, v zimě je to ze začátku o zdraví, protože je tu strašná zima. Jak venku tak vevnitř. Včera ráno jsem se probudila a na okně byla jinovatka a led. Zvenku i zevnitř! I v místnosti nám jde pára od pusy. Proto většinu času trávíme na posteli, která je postavená z několika vrstev hlíny, kamenů nebo cihel a dá se také vytápět. Pro jistotu máme ještě elektrickou podložku, kdyby nám byla zima. Postel je to hodně tvrdá, polštáře jsou plněné suchými bylinkami, takže jsou také pěkně tvrdé. No, na lepší posteli jsem ještě nespala!!! Záchod mají v jiné části domu, klasický turecký záchod řízlý naší kadibudkou. Takže žádný problém. Horší už to bylo u jejich příbuzných, kteří mají záchod venku. Na poli vyhloubili mělkou jámu, místo zahradili dvěma deskami z rákosí a je to.

Celý týden se chodí po návštěvách, bez přestání se jí, pije, kdo kouří kouří… Sice jsme nebyli nikde moc cestovat, protože první týden jsme se museli věnovat příbuzenstvu a potom začalo sněžit… ale i tak mám zážitků, že by to vydalo na knihu… protože Číňané jsou prostě… jiní. Vztahy rodičů a dětí, rodičů a jejich rodičů, rodičů mezi sebou, dětí a prarodičů, příbuzenstva, přátelství, zvyky, každodenní život, důvody k tomu co dělají a nedělají, plány a cíle… Pokud vás něco zajímá, dejte vědět - pokud k tomu budu něco mít, tak o tom napíšu.

Mrkněte na fotky na Rajčeti, budu tam postupně přidávat další alba: http://kacnupi.rajce.idnes.cz/

Obrat k lepšímu

Jak jsem již říkala minule, že sem dávám odkazy na články neznamená, že s nimi souhlasím, nemám dostatek informací ani zkušeností. Ale myslím, že studovat si různé zdroje, i když se to zrovna neshoduje s názorem, který jsem si vytvořil/a, protože to říkají všichni, protože se mi ta představa víc líbí, protože jsem si to přečetla v 10 stejných článcích… myslím si, že číst různé zdroje, porovnávat, hledat si, zapojit víc mozkových buněk než normálně – to je dobrá cesta k tomu, aby si člověk nějaký ten stabilnější vlastní názor vytvořil a nemusel ho měnit zase až tak často. Na druhou stranu taky nemusíme mít názor na všechno .-). Taky jsem koukala jako tele na nová vrata, když jsem zjistila, že třeba pan Osho, od kterého mám několik knih a karty, byl v USA odsouzen jako zločinec, vyhoštěn a byl mu zakázán vstup hned do 21 zemí (http://en.wikipedia.org/wiki/Osho). No, tenkrát mě nenapadlo si o něm nic kromě jeho myšlenek hledat.

Aby se neříkalo, že podobné informace jako byly v těch minulých českých článcích jsou výmyslem jen jednoho člověka, který si to buď tahá z paty nebo sosá z jediných pravých čínských zdrojů, tak dole jsou další články (a opět, že je sem dávám neznamená, že s nimi souhlasím… už mi to trochu připomíná jako nutnost napsat na víčka kávových kelímků, že obsah je horký a hrozí opaření :-) ). Pro základ se člověk nemusí ani příliš namáhat, protože informace, že Dalajláma byl od roku 1954-1964 ve straně, jsou i na anglické verzi Wikipedie (na české verzi je tato informace třeba vynechána: http://cs.wikipedia.org/wiki/T%C3%A4ndzin_Gjamccho). Už se tam ale nepíše, že je to neskutečný řezník, třeba tam byl z donucení apod.., no kdo ví:

http://en.wikipedia.org/wiki/14th_Dalai_Lama

-http://chinavitae.com/

-http://www.theage.com.au/news/business/behind-dalai-lamas-holycloak/2007/05/22/1179601410290.html

-http://www.newspiritualbible.com/index2

Jinak jsem si zase o sobě přečetla, jak příšerný člověk jsem, Never Ending Story, asi :-). Musím říct, že nás ty neustálé zmínky o mně vždy rozesmějí :-D.

A co se nejnověji děje?

Konečně finišuji s diplomkou, překvapivě dva měsíce před termínem. Zítra jdu na poradu k vedoucímu, který sice co se týče témat nebyl příliš užitečný, ale k samotnému zpracování mívá dobré rady a tipy. Má hodně analytické myšlení a smysl pro detail, to mi sedí. Tak mi držte palce, ať to dobře dopadne a nemusím to všechno předělávat. Jako slepý k houslím jsem se dostala k projektu, zadaným jednou brazilskou nevládní organizací sídlící v Sao Paulu. Mám vytvořit plán a realizaci několikadenní aktivity pro znevýhodněné děti, se zaměřením na wushu. To je jedno z toho jednoduššího. Další projekty se táhnou už nějakou dobu a konec v nedohlednu – i když, v poslední době všechno hezky odsýpá, tak se to třeba také pohne. Musím ještě zjistit, kdy budu mít promoci, protože mě v červnu pozvali na nějakou akci Univerzity Palackého v Olomouci, kde bych měla mít snad i přednášku, ale letos to asi nedopadne :-/.

Sice prý stále mám málo času, ale nepamatuji si, že bych to někde psala. Spíš mám problém se zdravím, neustálé chřipky, rýmy, teploty aspol. mě odstavily hned na několik měsíců a značně mi to znepříjemnilo život. Samozřejmě také cvičení, se kterým začínám tak nějak od začátku. Nejhorší na tom všem je, že nikdy nevím, kdy budu zase nemocná. V poslední době jsem byla zdravá tak jeden dva dny a pak hned zase mrtvá. Alespoň že kůži už mám v pořádku.

Letos Číňané nějak extra blázní, celý týden se nám nedařilo koupit lístky na vlak. Jsou o tom i články na

netu, že hrozí, že se spousta lidí nedostane na svátky domů. Letenky do Xianu jsou kolem 1000 RMB, což platit nehodlám – zatímco ze Xianu do Šanghaje jen za pár stovek :-D. Takže jsme nakonec koupili lístky v lehátkovém dálkovém autobuse – pojedeme 24 hodin! :-D Připravuji si tedy čtivo, filmy, hudbu a hlavně baterky do foťáku, protože to bude stát za to. Nový rok budu slavit na čínském venkově poblíž města Lanzhou, které je hlavním městem provincie Gansu. David mí říkal, že všude kolem města jsou hory, měla by tam být tedy kupa sněhu, který jsem už 3 roky neviděla. Mají hodně zajímavé tradice, například průvod na chůdách :-). V Šanghaji se kvalitní tradiční čínská medicína za rozumnou cenu shání hodně těžce, tak mám slíbené, že tam na mě mrknou. Vždycky říkám, že když člověk chce o něčem mluvit, měl by to mít vyzkoušené, nastudované z nejrůznějších (i neoblíbených) úhlů, takže zkusím i tohle, snad nepřijedu v ještě horším stavu :-D.

Strávíme tam 14 dní, protože jednak to chci všechno zažít a pak, mám slíbené návštěvy chrámů a hlavně – pohoří Kun Lun. Četla jsem o tom místě hodně hezkou knihu od Soni, na Wikipedii o tom píší jako o ráji Taoismu a je to i jedno z center čínských bojových umění. Budu si muset ale asi koupit boty do sněhu na hory :-/. No prostě se tentokrát těším jako malá holka! Před odjezdem se ještě ozvu, zasypu vás pak fotkami! .-)

Počteníčko

Všude je spousta článků a názorů, které na věc pohlížejí většinou z podobného úhlu pohledu. Z jiné strany to nabízí například Pavel Frost. Neříkám, že se vším souhlasím, protože mám málo informací a vlastních zkušeností, abych si nějaký stabilní názor mohla sama vytvořit. Myslím ale, že je zajímavé si přečíst zase něco jiného. I kdyby s tím člověk třeba nesouhlasil, ale donutí ho/ji to na věc nahlédnout zase trochu jinak a drobet potrápit mozkové buňky. Zajímavé jsou i komentáře pod články.

- Falun gong:

http://www.blisty.cz/art/48033.html

- O prezentaci Číny českými médii (celkem rozděleno na 4 díly):

1) http://www.vasevec.cz/blogy/cina-media-pokrytectvi-pravdy-lasky-1dil

2) http://www.vasevec.cz/blogy/cina-media-pokrytectvi-pravdy-lasky-2dil

3) http://www.vasevec.cz/blogy/cina-media-pokrytectvi-pravdy-lasky-3dil

4) http://www.vasevec.cz/blogy/cina-media-pokrytectvi-pravdy-lasky-4dil

- O Tibetu:

http://www.vasevec.cz/blogy/vlajka-pro-tibetopravdu-pro-tibet

Zimní

Tenhle semestr jsem se blogu příliš nevěnovala. Ne že by nebylo o čem psát, tady se stále něco děje. Spíš vůbec nebyl čas a vlastně kvůli tomu ani nálada. Měla jsem také problémy s FB a podobnými stránkami, mezi které se počítá i ta moje blogová. Dám sem pár věcí, tak jak mě napadnou:

1) Wushu vystoupení

Viděla jsem zase několik wushu vystoupení naší školy. Náš taiji tým si dělá vystoupení podle sebe, učitel Xie se do toho samozřejmě nehrne, a tak se vlastně dokola obměňuje stará šablona. Naposledy do toho přidali pěkné pasáže z qigongů, což se mi velice líbilo, jenže celkově to vyznělo tak, že chang quan je super na koukání a zbytek je nudný tanec. Ještě že se pod to náš učitel nepodepisuje, protože by mu to na jménu rozhodně nepřidalo. Viděla jsem několik vystoupení, kde bylo jasně vidět, že i taiji a qigong mohou být na vystoupení velice pěkné až dech beroucí, ale bohužel ne v tomhle podání. Na druhou stranu tým qigongu cvičí pod vedením přísné učitelky Lai a výrazně se zlepšili. Během tréninků okoukávám metody a různé triky, ona opravdu dává pozor na každý milimetr. Jestli to ale dopadá na úrodnou půdu kromě tří lidí těžko říct. I když… vždycky mě pobaví, když lidi říkají, že v Číně mají tohle a tohle a tohle je špatně a tohle je hloupé atd. Číňané jsou tím vyhlášení, ale to neznamená, že jinde to není. Hodně z vás mi potvrdí, že i na našich trénincích se většinou najde jen pár lidí, kteří umí opravdu poslouchat a něco z toho, co bylo řečeno časem provést nebo alespoň nezapomenout. Nedej bůh dokonce i pochopit. Zmínila jsem nezapomenout, protože to je z těch tří věcí (provést, nezapomenout, pochopit) nejjednodušší a zvládne to každý, pokud chce – když už na to nemá hlavu, tak si to prostě napíše nebo dnes jednodušeji natočí. Já sama mám hodně špatnou paměť, takže jsem si musela najít hodně pomůcek, jak si aspoň něco zapamatovat. No a to porozumění, s tím to není nijak slavné. I když kolikrát rozumím víc než spolužáci – ale to jen proto, že se snažím porozumět  a používám selský rozum. Že to, logiku a ironii mají Číňané nastavené úplně jinak, to už víme. Nebo to víte aspoň teď .-).

Obor wushu vystoupení své nejnovější číslo pojalo po vojensku, příběh byl asi dobrý, všichni kolem se bavili… Zlepšili se, aby ne, když mají skvělé učitele, ale téměř nulové základy jsou prostě znát. Náš profi tým na vystoupení nezklamal ani v nejmenší, s papírovými paraplíčky byli prostě skvělí.

2) Zdraví

Po 3 měsících, kdy jsem měla buď teploty, chřipky, rýmu, kašel, málo bílých krvinek (na prvním měření 1.94, na druhém 3.20… normál je 4-10), mi zbyla už jen nějaká nemoc kůže, která se mě drží už měsíc, i když i to se zlepšilo.

3) Některá přísloví…

… jsou velice pravdivá, například: Trpělivost růže přináší, Pro dobrotu na žebrotu, Potrefená husa se vždycky ozve…

4) Číňané profesionálové

Číňané musejí být odborníky v hned několika oborech, protože až na výjimky, jsou buď neochotní nebo/a to ani neumí. David si nenechá nic líbit a dokáže se pěkně naštvat. Takhle už na některá místa ani nemůžeme jít… :-D V jedné menší expresní společnosti u nás jsme se pohádaly, protože mě ty ženské prostě strašně točily, jak byly líné a nic nevěděly – a to jsme ten balík chtěli poslat jen po Šanghaji. Potom jsme ale ¾ hodiny hledali jiný expres, abychom zjistili, že je také kousek od nás :-).

5) Trénink

Snažím se v poslední době víc běhat. Sice to nebolí, ale prostě mě to nebaví, takže vydržet tu hodinu je pro mě trochu jako za trest. Dobrý pocit poté to zatím vyvažuje jen trochu. Začala jsem zase posilovat a potěšilo mě, že po takové dlouhé době na tom mám břicho, záda a nohy (kromě dřepů s činkou, tam mám teď jen 55 kg) stejně, na ruce a hrudník mám teď cca o 5 kg méně. Jinak trénuji sama, abych měla víc času na diplomku a podobné věci. Jedinou výhodou netréninku je, že se tělo víc uvolní a je tím pádem o něco rychlejší. Zbytek samozřejmě už jen samé nevýhody – kdyby to bylo jinak, tak by nikdo necvičil, že jo :-). Mít tyhle znalosti a úroveň ve dvaceti, tak bych byla víc než nadšená, v mém věku je už tělo na některé věci celkem dost staré. Na druhou stranu hodně z toho jsou výmluvy a spousta lidí dokáže neuvěřitelné věci i v padesáti… i když to záleží na spoustě věcech… no ale nebudeme si to kazit :-).

Jinak si teď na nic moc nevzpomínám…

Studium - semifinále

Obtížnost života v Šanghaji se rok od roku stupňuje. První rok byla legrace, protože jsme měli jen lehké hodiny čínštiny a jinak volno pro sebe. První a druhý rok studia byl vyčerpávající v tom, že jsem měla od rána (8:00) do večera (někdy i 21:40) hodiny nebo tréninky, takže jsem většinou vyrážela ráno a vracela se večer. Navíc všechno komplet v čínštině, takže jsem si hodně rychle musela najít nějaký způsob, jak si z hodin odnést něco, podle čeho si to, čemu jsem nerozuměla v průběhu výuky dostudovat. A stejně tak, jak si nastudovat knihy v čínštině, protože přečíst jednu by mi trvalo několik měsíců a ještě bych si většinou nebyla jistá významem. Naštěstí magisterský obor není, co se zkoušek týče, tak drsný jako bakalářský, kde dělají lidem hodně problémy. Druhý rok mi navíc „zpříjemňovala“ příprava na diplomku – nekonečné porady s vedoucím, přičemž jestli jsem si z každé odnesla jednu trochu hodnotnější informaci, bylo to hodně, dále prezentace před učiteli, kteří byli na té první mimořádně nepříjemní. Asi proto, že jsme s Aurorou (která se na první kolo nedostavila) úplně první cizinci/cizinky, které tady studují wushu mgr obor, cizí bakaláře mají vlastně také poprvé, tak nějak sami nevědí. Tenkrát mě hodně vytočili, takže tu druhou jsem projela hodně rychle, všechno odkývala a šla jsem. Překvapilo mě, že podruhé na mě byli nějak o dost hodnější, hlavně Liu Tong Wei se hodně snažil, abych všechno správně pochopila. A třetí rok? To je práce na diplomce. No jo, ne každý to tady má jako placené prázdniny…

S diplomkou taky vůbec nebyla sranda, protože vlastně až do někdy října jsem nevěděla, o čem přesně budu psát – okruh byl, ale nic do detailu. Dvěma koly prezentací jsem prošla se značně odlišným tématem, i když také šlo o taiji a bylo to někde v Evropě :-). Vzhledem k tomu, že jsme se s mým vedoucím nesešli na společných zájmech co se výzkumu týče, jsem nebyla schopná si udržet své původní téma – literaturu a případnou pomoc jsem našla až příliš pozdě, tak snad jindy. Vybrala jsem si tedy to nejjednodušší, a to taiji v ČR. Každý cizinec píše o tom, jak je to u nich, tak proč ne – hlavně aby to bylo rychle a prošlo to. Víc smysluplné věci dělám mimo. Ne že by to byla práce o ničem, jen jsem se prostě zajímala o něco trochu jiného a měla k tomu už i celkem zajímavé podklady. Nicméně během vytváření téhle diplomky jsem se seznámila se zajímavými lidmi, s některými jsme se i spřátelili, nahlédla na taiji zase jinýma očima, vyslechla si hodně jiných názorů.. prostě jsem se toho docela dost naučila. Za pomoc budu děkovat, až budu po všem, protože ještě určitě nějakou potřebovat budu :-).

Dnes jsem dokončila diskusní část k dotazníkům, byly celkem tři, takže všechno to tabulkování,

počítání, porovnávání a vypisování dalo dost práce. Vyšlo to ale na hezkých 28 stránek. Měsíc a půl jsem z diplomky byla hodně nervózní, protože moje bakalářka na ZČU měla celkem 116 stránek. Od diplomky bych na základě toho čekala daleko víc – jak to ale napíšu, když na to mám cca 3 měsíce? No a pak mi řekli, že stačí 30-35 stránek – čínsky, takže anglicky tak 50-60 v závislosti na obsahu (text, tabulky atd.). To tedy znamená, že jsem v půlce, a to jsem vlastně jen vypisovala, co vidím v předpřipravených tabulkách. Trochu mě to už uklidnilo, ale stejně – už aby to bylo za mnou, protože tady prostě člověk nikdy neví.