Čína, Země středu

Často se diskutuje o tom, jestli se Čína změní. Kdy už dojde „naší demokracii“, která je jediná správná, jediná lidská, i s těmi problémy, které teď máme. Na ZČU jsem si zapsala předmět Východní filosofie a umění. Paní profesorka povídala o tom, že pokud se Číňané něčím řídí přes 5000 let, za pár desítek let se to jenom těžko změní.

Tento rok čínská vláda sama přiznala, že se víc a víc obrací k tradičním hodnotám čínské kultury. Už se nedrží v izolaci jako dřív, možná trochu podle japonského vzoru si berou z ciziny, co se jim hodí a přizpůsobují to svým podmínkám (i když bych řekla, že tohle se ne až tak úplně daří, zvlášť když jsou ty podmínky tak různorodé). Čína nechodí válčit do jiných zemí, ale i tak se rozpíná. Po svém. Tak, jak to dělala od začátku. V minulosti jí stačilo, když jiné kmeny uznaly svrchovanost Číny, jako Země středu. Čína je přijala pod svá křídla výměnou za nějaké ty „poplatky“ a hlavně, za věrnost a oddanost – slib, že bude-li potřeba, Čína se na ně může spolehnout. Mimochodem, tenhle princip oddanosti panovníkovi hezky popisuje Gu Hong Ming v knize The Spirit of the Chinese people.

Jak to dělá dnes? Přijde mi že podobně. Sítě rozhodila v chudé Africe. Pamatujete si ještě, že tam v nedávné minulosti nevpustili Dalajlámu z obavy, co by tomu řekla Čína? I IWUF (Mezinárodní Wushu Federace) se zaměřila trochu víc na rozvoj wushu v Africe. Ceremoniálu ku příležitosti předání ceny míru čínskému disidentovi se „diplomaticky“ nezúčastnilo hned několik zemí. Čína nabízí podporu mnoha zemím:

http://ekonomika.idnes.cz/kypr-vzkazuje-pomoc-nabizi-i-rusko-a-cina-fpv-/eko-zahranicni.aspx?c=A120613_192745_eko-zahranicni_neh

A určitě to nedělá jenom ze solidarity. Jedním z největších věřitelů Ameriky je právě Čína.

http://zemanovahana.blog.idnes.cz/c/274280/Tao-te-ting-a-nadcasovy-Lao-c.html

Na druhé straně stojí, že si Číňané velice rychle dokáží osvojit ty „zlozvyky“ cizinců, které se jim hodí. Když se nám to pak nelíbí, argumentují tím, že my to přeci také děláme. A to nemusíme mluvit na úrovni států, že jo :-). Problém je často ale v tom, že si to osvojí po svém – tedy jinak, než to chápeme my. Kolikrát mi přítel vyčítá, že co říkám nemá logiku, že by mělo mít, když jsem z ciziny, kde jsme logiku vymysleli. Ono to má logiku má, ale ne takovou, jak to chápou Číňané :-D.

Když pan Gu Hong Ming v roce 1915 psal svou knihu, vysvětloval problém Evropy v přílišném militarismu. Číňané to nepotřebují, protože mají „morální sílu“. Zajímalo by mě, co by napsal po masakru v roce 1989 a po zásazích proti dalším nepokojům. V roce 2007 vydalo americké ministerstvo obrany tohle prohlášení: „Čínské kroky v určitých oblastech se zdají více a více neslučitelné s jejich politickými prohlášeními.“ 13. března 2011 to bylo v historii vůbec poprvé, kdy čínská válečná loď vplula do Středomoří. Oficiálně šlo o součást humanitární mise k záchraně čínských státních příslušníků během libyjské civilní války. Obecně je to však vnímáno jako pokus o zdůraznění čínské přítomnosti na vojenské úrovni. A že je čínská lidová armáda největší na světě, se nemusí ani zmiňovat. V roce 2009 dala do zbrojení oficiálně $ 70 bilionů, neoficiálně se mluví o sumě mezi $ 105 – 150 bilionů).

Číňané a Čína někdy působí jako roztomilé pandy, duté jako bambus, kterým se živí. Odhlédneme-li od náročnosti a nákladů, kdo by si ale pandu pořídil jako domácího mazlíčka? Viděla jsem ty ostré zuby… :-/

No, myslím, že učit se čínsky se v budoucnu ukáže jako rozumný krok… :-D

Balení nadvakrát

Na nástěnce se objevil nový papír. Stojí na něm, že cizinci, kteří se o prázdninách chystají domů, mají si sbalit všechny věci, které na svém pokoji mají a uloží se někde v budově. Pokud tak neuděláme, udělá to za nás „teta“, za ztráty a zničeniny neručí, je to náš problém. Takže jsem je nakonec nevočůrala. Měly jsme totiž se spolubydlící v plánu, že jim řekneme, že já se vracím domů a ona ne. Ve skutečnosti se na nějakou dobu vrací. Takhle by nám zůstal pokoj. Jenže mi došlo, že je tady ještě možnost sestěhovat zbylé studenty do jednoho pokoje, jako se to stalo loni Regisovi (Brazílie). Tak jsme se domluvily, že věci si sbalím já, protože jich mám méně, a pokud dají na léto Nok jinou spolubydlící, budou bydlet v našem pokoji, abychom věděly, co se tady děje a ta špína byla naše a ne cizí :-). Horší ale je, kam dát ty svoje věci, protože cestovní tašku si samozřejmě beru s sebou domů. Dát do do velkých pytlů je řešení, ale v případě, že na to pak budou ve skladu házet další a další věci. Přítel prý najde řešení, tak jsem to zatím z hlavy vypustila… Pan Chu asi potřebuje nové auto… :-D

Takhle se tedy budu balit hned dvakrát: 1) do skladu, 2) domů…

Cvičební boty

Tady jedno video, aby bylo vidět, že wushu není žádná sranda:

http://www.youtube.com/watch?v=fuh3w10N5Po

Ale (Itálie) mi říkal, že nebyl zvyklý na koberec, který na té soutěži měli. Když se Auroře stalo podobné zranění kolene, bylo to podle trenéra proto, že na soutěži byla v ráži, najednou jí to kvůli tomu skákalo výš = jinak než na tréninku. Nebyla na to zvyklá a nepřizpůsobila tomu techniku. Takže není od věci si dopředu zjistit, jak vypadá soutěžní povrch ještě předtím, než začneme tam začneme soutěžit. Pokud cvičíte celou dobu na parketách a pak najednou přejdete na profi koberec, budete překvapení, jak vám to bude létat, a nesoustředíte se na dopad. Některé povrchy víc kloužou, některé naopak. Na normálním koberci udělám podmety v pohodě, na modrém mám trochu problém. Jednou se mi tam také dopad rozjel z mabu do rozštěpu, což zabolelo, protože rozštěp mám hodně špatný :-D. No a boty jsou také každé jiné. Na trénink jsou podle mě nejlepší klasické feiyue. Proč? Ve skutečnosti nejsou nejlepší, ale v porovnání cena X výdrž, vycházejí nejlépe. Při náročnějším tréninku vydrží tak měsíc. Za 30 yuanů. Super pekingské vydrží měsíce možná dva. Za 180 yuanů. Mám teď kromě feiyue ještě jedny (černé) se silnější podrážkou. Na taiji jsou skvělé a myslím, že vydrží fakt hodně dlouho. Na modernu je nenosím, protože podmet s nimi neotočím ani o 180° :-D. To je daň za vyšší a drsnější podrážku… Na soutěže jsou podle mě nejlepší ty pekingské se slabou podrážkou. Nejen že jsou pěkné, ale úžasně sedí. Jako kdybyste na nohou nic neměli, ale přitom dobře drží, podmety a jiná točení jdou jako po másle, výborně ohebné. Když nepočítám ty od Nike nebo Li-ning (které jsem nevyzkoušela, protože jeden pár je kolem 900 Kč), tak jsou bezkonkurenčně nejlepší.

Velký pokrok ve cvičení

Když jsem si v sobotu myslela, že jsem moc unavená, to jsem ještě nevěděla, co mě čeká v pondělí. Začátek tréninku jsem vydržela jen díky myšlence na to, že se v úterý na všechno vykašlu a budu odpočívat. Po základech jsem tentokrát nedělala samostatné skoky, ale rovnou části sestav, kde mám náběhy na skoky. To mě dost rozhodilo. Sílu na skákání jsem celkem měla, ale na běh už ne. Neplakala jsem, ale tělo se na to už párkrát připravovalo. Když mě Du Hui poslala zase na začátek, abych pokračovala, najednou jsem se přistihla, že nejdu na místo, ale vracím se zpátky k lavičce :-D. Chtěla jsem si prostě lehnout a už se nehýbat. Vydržela jsem ale, protože na tu krátkou část jsem energii vždy někde našla. A tak jsem postupovala krok za krokem až ke konci tréninku. Když mě pak Du Hui plísnila za XFJ a za to, že hned nezacvičím poslední 4. část meče, kterou mi zrovna ukázala, tak už jsem měla vypnuto. Aurora skončila a procházela kolem nás, smála se na mě. Dnes mi zrovna říkala, že Du Hui je fakt Hitler. Řekla dokonce, že nechápe, jak taková malá holčička může být tak „zlá“ :-D. Myslím, že když přežiji tuhle trenérku, tak pak už každého, a nejen v tělocvičně. Nakonec jsem přeci jen jak ten meč tak ten skok udělala tak nějak, že bylo vidět, že to drobet chápu. A byl konec a už jen posilování a tam na mě „zlá“ není, takže i když to bolí, tak se na tuhle část těším :-). I přesto mám ale pocit, že mám víc síly a malinko jsem se zrychlila (v částech, které cvičím víc).

Na taiji jsem původně vůbec nechtěla jít, ale přesvědčila jsem se, protože kdo se chce zlepšit, prostě cvičit musí, že jo :-). Učitel se věnoval jenom lidem, kteří jdou na soutěž a ještě učil taiji meč, tak jsem měla celý večer ve své režii. Na začátku jsem cvičila s Tang Lin Xiou, ale ta byla úplně vyplivnutá, po chvíli to zabalila. Po prvním kole yangové sestavy, jsem měla pocit, že kyčle budou problém. Bolely a ani ošklivé pubu mi nešlo. Tak jsem se víc protáhla a pak jsme cvičily 3x chen 56ku. A koukala jsem jako blázen. Tělo krásně prohřáté. Mohla jsem skoro tak nízko, jak jen jsem chtěla, při přechodech mezi postoji mě nic nebolelo, nezasekávala jsem se. Stehna mi držela. Pak jsem dala několikrát i všechny ostatní sestavy. Dařilo se mi dobře soustředit. Jeden Číňan, který vedle cvičil meč, se dokonce na chvíli zastavil a koukal se na mě :-D. Po nějaké době už jsem přeci jen měla unavené nohy a trochu mi to rušilo pozornost, tím se mi zhoršila stabilita. Ale i tak jsem jela dvě hodiny jen s jednou pauzou na čůrání :-D. Po sestavě jsem se prošla po koberci tam a zpět a začala cvičit znovu. Propotila jsem dvě trika a všechno ostatní se na mě lepilo. Na závěr teď ráda cvičím yi lu – vysoké postoje, uvolněně, fa jin. Na konec jsem si na chvíli lehla na koberec a sledovala ostatní, jak připravují skupinovku s vějíři. Protáhla jsem se, uvolnila nohy a vypravila se na kolej. Učitel se na mě hezky usmál, tak mě možná cvičit i viděl :-). Měla jsem z toho obrovskou radost, ještě nikdy jsem taiji takhle necvičila. Potvrdil se můj dojem, že uvolněnější kyčle by mi hodně ulehčily. A vyvrátil se můj pocit, že ještě nejsou dost. Samozřejmě nejsou, ale když jsem dobře zahřátá, tak to také není až tak hrozné. Takže už si nestěžuji na tohle počasí, na cvičení je fakt skvělé.

Dnes jsem se do tělocvičny vypravila, abych jela podle plánu. Základy jsem zvládla, skoky trochu také, ale pak už jsem se nedokázala soustředit, nějak jsem se cítila unavená. Tělo sice celkem fungovalo, ale byla jsem prostě líná. Tak jsem to všechno vzala rychleji a šla na oběd. Celý den jsem pak přemýšlela, jestli půjdu na taiji nebo ne, nakonec jsem zůstala doma. Doufám totiž, že ve středu budu zase trochu ve formě a půjde mi to stejně dobře jako v pondělí večer. Volno jsem měla naposled minulé úterý. Tentokrát jsem to plánovala na pátek, abych zvládla trénink s Caiem, ale až do pátku prostě nevydržím. Takže jsem to dnes měla lehčí, v pátek to dám také lehčí a na víkend to snad dobře vyjde. I když těžko říct, protože dnes jsem měla dřepovat s činkou, ale sama jsem si na to netroufla, tak to budu dělat zítra. A nohy se mi po tom teď zotaví až třetí den :-/. Plánovat trénink je pěkná věda, co teprve u profi atletů, když se připravují na soutěž… Udělala jsem si nějaké jednoduché testy na tepovou frekvenci, vychází mi to moc dobře, tak uvidím na tréninku.

Cítím se teď celkem podivně. Tak nějak napruženě, jako kdybych byla stále na koberci a měla začít cvičit. A to i teď, když sedím za stolem. Nohy mám unavené, tak chodím jako kačer, ale když je potřeba cvičit, tak mě to moc neomezuje, jen delší kusy sestavy nedávám. Myslím, že jsem se dostala opět o schod výš, protože se takhle cítím už delší dobu, není to jenom někdy. Aurora mi dnes dala nějaké energetické nápoje, které pijí v týmu, tak je vyzkouším. Prý to funguje dobře proti křečím, to je dobře, protože včera už se o mě jednou pokoušela.

Jak jsem dnes cvičila jen ráno, tak se mi podařilo sfouknout všechno, na co normálně nemám energii (vyprat, uklidit, napsat úkol z biochemie, blogovat :-), učit se, dobře jíst, umýt si všechny boty a tak :-).

Wushu soutěže v Evropě

Ve dnech 9. – 10. června probíhala v španělském Madridu mezinárodní „wushu kungfu“ soutěž, tak jsem se poslední dny bavila tím, že jsem sledovala různá wushu videa cizinců. Včera byl internet strašný. Netuším, co se stalo dnes, ale rychlost je úžasná, na videa nemusím čekat, nesekají se… Navíc můžu na FB i na YT (současně) přes Chrome, žádný Explorer (i když jsem si ho dnes zrovna aktualizovala :-/)… to snad teď už nikdy nevypnu PC, aby se mi ten zázrak neztratil :-D.

Ráda bych také na nějakou soutěž, tak teď zkoumám, jaká je úroveň a kde je třeba víc zabrat. Pokud se nemluví o východní Evropě nebo o falešných cizincích (Číňané s cizím občanstvím nebo s povolením k pobytu), tak je to většinou podobné. Co mě zaujalo, že spousta cizinců má podobné nešvary. Jsou to věci, které trápí i mě, na které mě tady hodně upozorňují. Kromě všech těch úžasných skoků a podobných věcí, myslím, že tohle je také jedna z věcí, která odlišuje nás normální wushu cizince a šampiony: mdlé pohledy (pokud už vůbec nějaké jsou), pérování v postojích bez minimálního uzemnění, nedotahování pohybů, přílišné napětí… A má to bohužel i hroamda cizinců, kteří jezdí pravidelně do Číny. Kamarád Ale (Itálie) mi zrovna včera poslal zprávu s dotazem, jestli nevím v Šanghaji o někom, kdo cvičí taiji hlavně z té vnitřní stránky, pracuje s energií, že lidé u nás na univerzitě jedou jen na techniku, to že je o ničem. Tady je jasně vidět, že Číňan vás bude skutečně učit jen v případě, že vás má rád a má k vám vztah. Učitel Xie učí všechno dohromady – ale ne vždy a ne každého. Když tady byli na loňské léto Španělé, trenér jim opravil pohyby, ale principy jim nevysvětlil. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Je to škoda. Občas si říkám, že je to celé postavené na hlavu. Spousta z těch lidí je protažených, skáče jim to, ale nemají až tak pečlivé trenéry. Já neumím nic, ale mám to štěstí, že tady mám úžasné učitele a trenéry. Další věcí je, že o těch chybách třeba vědí, jen se jim to nepodařilo ještě opravit (to je právě to, když si občas říkám, proč z toho mám mít radost, když vím, že to cvičím blbě :-D). Jenže hodně z nich soutěží na každé soutěži se stejnou sestavou, zlepšení jsou vidět, ale ne v těch místech, která jsem uvedla výše.

Mířím tím k tomu, že základy jsou to nejdůležitější. Ya Qiang mi vyprávěl, že jako malí na wushu škole první rok trénovali jenom základy – základní kopy, přechody mezi mabu/gongbu/pubu… stále dokola, dvakrát denně. Člověk tu dobu prostě musí přežít s vidinou toho, že potom všechny ty bláznivé pohyby, které vidí na videích, půjdou o dost snáze, až nebude muset dávat pozor, jestli mu v gongbu nejde koleno přes špičku. No a samozřejmě to chce dobré vedení a kontrolu. Jak ale učit cizince, kteří chtějí všechno hned a dělat to samé několik měsíců by je nebavilo? Hodně mých kamarádů, kteří už učí své studenty, se s tímhle potýká. Věřím, že s trochou kreativity to jde.

Bez dobrých základů se pak člověk buď musí smířit s tím, že cvičí tak, jak cvičí (a někteří si myslí,že cvičí úchvatně) a nebo dřít jako koně, protože když se přeskočila doba pilování základů a chce se hned soutěžit se sestavami, je to dřina. Učit se nové pohyby (a určitě ne jenom jeden styl, ale třeba hned changquan, meč a kopí), do toho skoky (pokud jde o modernu), posilování, kondička, dávat pozor na správné provedení pohybů, strečink…

Wushu video

http://www.youtube.com/watch?v=5SSgFZqqYsY&feature=related

Dobře se na to podívejte, mám k tomu totiž hned několik bodů…

1) 0:44, a potom ten první čínský trenér v červené mikině – to je Aurořin kouč

2) 0:49, to je ta slečna, která se teď s mým taiji učitelem připravuje na soutěž v soutěžním qigongu Wu Qin Xi

3) 6:58, ´ÚŽASNÉ, od něj dostat ránu, tak je hotovo…

4) Všimněte si, na čem Rusové cvičí. Je to slaboučký „koberec“ položený přes parkety, občas se jim tam na pár místech krabatí. Ale se skoky nemají problém. Jeden kamarád se mi stěžoval, že jediný důvod, proč jim to necvičí je, že nemají wushu koberec. Samozřejmě že na koberci je lepší pocit, skáče se skvěle, neodnášejí to tolik kolena. Ale je vidět, že to jde. A nemyslím si, že tenhle ruský tým má někde za rohem profi wushu koberec – to by na něm natáčeli tohle video, ne…

5) Trenér nemusí jen sedět na zadku a peskovat vás, co děláte špatně. Může s vámi i cvičit – ale tím způsobem, že vám bude předcvičovat tak, abyste mohli cvičit s ním, podle něho (v začátcích je velice důležité napodobovat). Ne že si bude vepředu před vámi leštit ego, jak je strašně rychlý a nikdo ho nedožene. Pokud je lidí hodně a trenér s vámi cvičí, myslím, že to bez dalšího trenéra moc dobře nejde. Dalšího, který bude na všechno dohlížet, pomáhat, opravovat. Protože když trenér cvičí, nevidí, jak cvičí první a druhá řada, občas je sám unavený, zadýchaný…

6) Součástí tréninku je i kondiční cvičení a posilování. Na závěr strečink a relax. To se u nás dělá jen málokdy. Ono za jednu hodinu času se toho moc nestihne…

7) I wushu je o penězích. Ale ne každý, kdo si to zaplatí, může cvičit dobře. Kdo řekne: „No jo, aby jim to necvičilo, když mají Číňany,“ tak je dost vedle. Podívejte se u nás. Někteří lidé mohou s Číňanem cvičit poměrně často. A někdo nemůže nebo jen jednou dvakrát ročně, ale cvičí líp než ti, co ho mají pod nosem? Čím to je? Penězi, kobercem, Číňanem? Ani jedním. I když samozřejmě všechno to strašně pomáhá. Pomáhá, ale nestačí.

Zase jsem se nechala do něčeho uvrtat

K čemu že jsem se to nechala uvrtat?

To dnešní focení bylo až na pár detailů v pohodě. Kiki byl samozřejmě číslo jedna organizátor. Kdyby to bylo na něm, tak bychom tam na sluníčku tvrdli určitě i hodinu. Cestou na místo se snažil mluvit s Japoncem… asi si ještě nevšiml, že ho Japonec nemá vůbec rád :-D. Místo pózóvání jsme to měli spíš jako trénink, kdy nám vysvětloval, že to potřebuje mít wushu příchuť, a že tak a tak… takhle určitě ne, to cvičíš wushu? Náš japonec nevydržel v tixi ani pár sekund, aniž by se nekinklal, tak vlastně ani nevím. A to má za sebou bakalářské studium wushu. Ale člověk se nemůže divit, podívejte se na nás. V tixi sice vydržíme, ale zbytek také není žádná sláva. A co třeba náš Bílý drak, Robert… na toho se těším, až budeme trénovat changquan :-D. Základní wushu pohyby viděl jen jednou, když přišel na taiji :-D. Naše wushu póza pro focení mi přišla trochu divná, ale na druhou stranu, jak všechny zbraně směřovaly doprostřed, tak to může představovat i přátelství mezi všemi cizinci praktikující wushu, Wushu jedna rodina, že jo :-). Na závěr jsme se ještě vyfotili s Mirkem (kopí a meč). Když už nic jiného, tak ty fotky budou snad pěkné. Jo, a budeme v novinách :-).

Po focení jsem šla do tělocvičny – zacvičit si, než dorazí Aurora. Ale ta už tam byla, tak jsem se protáhla, zatímco si ona projížděla nové části meče. Jo, měsíc před soutěžemi si změnila půlku sestavy. Všechno jsme probraly, postěžovaly si, jak nás bolí tělo, jak jsou naši trenéři buď divní a nebo diktátoři… Když se mi nechce jít cvičit, tak si vždycky připomenu, co mi nedávno napsal Pedro (Brazílie): „Jak to, že se ti nechce, kdybych měl profi tělocvičnu pět minut od baráku a cvičil s trenérem, tak bych byl šťastný!“ Svatá pravda, takže na to vždy myslím a je to lepší :-). Pravdou ale je, že když tady byl, tak do tělocvičny moc nechodil, spíš chodil za holkama a do Mekáče :-D. Hodně jsme dnes mluvily o soutěžích. No a co myslíte? „No tak jo, jasně že spolu vyrazíme!“ A Aurora na to: „Ty jo, tak super, zjistím, kdy je další Mistrovství světa.“ Káťa: „To ses asi po…:-D“ Jenže ona to myslela vážně, to mě dostalo ještě víc :-D. Tak jsem situaci zachránila aspoň tím, že nejdříve půjdeme na menší soutěže, na rozjezd… A že teda jo :-D. S taiji soutěžemi nemám problém. A prý by bylo super, abych jela i kopí. Jo, to mi zrovna tak strašně jde. I když, stále lépe než meč s dlouhým střapcem, tam jsem jen o chlup lepší než naše Xena, one two three four and HOLD IT!!! :-D (http://www.youtube.com/watch?v=khHCDwpi4qk). Ještě že jedu domů, jinak by mě uvrtala do soutěže v červenci O_o. Můj plán je takový, že doteď jsem měla přípravné období na všechno a od nového semestru to už budu realizovat…

BTW, když tak zase koukám na Xenu s dlouhým střapcem… asi budu cvičit taky takhle… „now slowly… hold it… butterfly…“ :-D Ale nejede jít to špatně, paní…