Štve mě....

… zdejší internet je horší a horší – jak rychlost, tak odepření přístupu na hodně stránek

… Před pár dny jsem se potkala venku s Fafou, prý mu ten den učitelka Piao řekla, že pokud se někdo vrátí po půlnoci, nedají mu stipendium. O téhle hlouposti už jsem psala, napsala jsem to i do všech dotazníků, které nám tady dávají… samozřejmě ale jen pro vypuštění vlastní páry, k ničemu jinému to není. Na druhou stranu mi přijde, že když už někdo vydrží venku do dvou tří hodin ráno, ty další dvě tři hodinky někde taky vydrží (i tady některá místa fungují nonstop), vrátí se na 5. hodinu ranní a je to bez problémů.

…že spolubydlící skoro vždy zapluje do koupelny, když bych tam chtěla já. Nechápu to. Jde běhat, po 18. hodině je hotová. Já se vrátím před 21. hodinou a ona se teprve zavírá do koupelny.

…že na pokoji telefonovala i ve dvě ráno jsme si už vysvětlily a chodí telefonovat ven. Než jsme si o tom promluvily, občas jsem měla chuť po ní něco hodit. Stejně jako dnes v půl třetí ráno, když se zase s někým vykecávala a myslela si, že mě to nevzbudilo.

…že zkouška z poslechu/mluvení bývala jen psaná, tentokrát šlo o HSK 5, kterou jsme nikdy nezkoušeli, s probíraným učivem během hodiny neměla žádnou spojitost…

… že tady na cizince nejsou absolutně žádné nároky. Jasně že většina z nich nechce nic dělat. Koukala jsem, že jeden rok studia tady stojí přibližně 66 000 Kč. Ne každý to nemusí platit. Hodně Vietnamců si studium platit musí. A také že jsou pilní, často se scházejí, učí se spolu čínštinu, mezi sebou si občas také povídají čínsky. Když si člověk zvykne na jejich výslovnost, tak se s nimi dá i povídat. Zrovna ve středu jsem byla na obědě s jedním, který tady je na doktorském studiu (wushu). A rozuměli jsme si. Ale Američanka Anna nerozumí ani jednoduché větě, Testament mluví jako kdyby tady byl první dva měsíce, Roberta jsem v životě čínsky mluvit neslyšela… Není to jejich chyba, je to chyba naší kanceláře. Nejvíc byl ale pan Li. Mluvili jsme o tom, že zdejší učitelé nemají moc zahraniční studenty v lásce, protože je to prý s námi složité, máme špatnou čínštinu. Pan Li se rozčiloval, že to není pravda. To jsem se musela smát. Fafa tady dodělal bakalářský obor (dohromady i s čínštinou je to 5 let), teď načal svůj šestý rok a řekl mi, že rozumí 60 – 70 % z výkladu. Po šesti letech v Číně. Tak si dokážete představit, co většina z nás umí po jednom roce studia tady. Na hodinách jsem se chytala, protože jsem si překládala prezentace, kamarád mi vysvětloval, a celkově šlo o věci, o kterých trochu něco vím. Kdybych sem přijela studovat něco, co jsem předtím neviděla, moc nadějné by to nebylo. Jeden učitel angličtiny mi řekl, že sem přijede Čechů prý dohromady snad deset nebo co. Na výměnný pobyt, že tedy vyšlou Číňany do Čech. Když jsem se zeptala, proč by Číňan chtěl jet zrovna do Čech, tak napřed že nerozumí otázce. A pak přiznal, že neví :-D. Na jak dlouho tady budou (a jestli vůbec :-D) samozřejmě neví. No, myslím, že tady budou mít fajn prázdniny :-). A jak nás tady bude dost, tak už budeme také moct mít vlastní kancelář (Vietnamci a Korejci mají :-/), takové menší odbory :-D.

… že v půl třetí odpoledne si v okolí člověk nemůže koupit normální zdravé jídlo, za normální cenu.

… že se bude stavět veliká hala na pingpong, ale my se tísníme v mrňavých tělocvičnách. Asi i proto jsou wushisti tak přátelští :-D.

… že si naše kancelář myslí, že je něco víc… ale diplom z téhle školy jiné země asi jen tak neuznají. Wasim chtěl v Kuvajtu učit na soukromé americké škole, všechno vypadalo skvěle – až do doby, kdy zjistili, kde studoval. Ani v Kuvajtu, ani v USA mu diplom odsud neuznali. Tak kdo ví, třeba se to změní, až se tento rok už oficiálně staneme UNIVERZITOU. Proto je také tolik míst teď rozkopaných – aby to tady vypadalo krásně, udělají nám prý novou vstupní bránu, nové cedule, pojmenují nám ulice v kampusu… navrhovala, jsem aby tu krátkou uličku, která vede k tělocvičně, nazvali 凯佳路 (Káti ulice), ještě o tom ale nejednali… :-D K promoci by mi před tělocvičnu mohli postavit sochu – jak se v bolesti jednou rukou držím za kyčel, v druhé ruce mám meč… :-D To je jak vidím wushu v poslední době :-D.

… že jsou Číňané proměnliví jako počasí. Občas strašně hodní, občas bych je postřílela (jasně že slepými, nejsem terorista O:-) ). Ale je fakt, o čem jsem mluvila předtím s Levim. Někdo je fajn, někdo ne. Číňané jsou roztomilí, mají hodně pěkných a zajímavých vlastností. Ale i takových, které se prostě strávit nedají. V poslední době schválně na ulici neuhýbám jako předtím. A co myslíte? Ještě se nestalo, že by se uhnul Číňan. Občas tam jsou náznaky, ale asi si nevšimli, že nemám čínský zadek, takže těch 5 milimetrů, co se uhnuli, mi prostě nestačí :-).

… že čínské nanuky a zmrzliny nejsou dobré.

… tohle počasí. Zataženo, neprší, dusno… Hned co se probudím, se potím. A to až do večera. Občas ale i během spánku. A protože fouká vítr a na pokoji občas zapínáme větrák, tak mám samozřejmě trochu rýmu.

… že už dva týdny sháním dlouhý střapec – a bez úspěchu. Jsem v Číně, kde se to vyrábí, jsem na sportovní škole, kde mají wushu, máme tady dva obchody specializované na wushu a hromadu dalších. Ale prostě nemají. A kdybych ho chtěla objednat, musela bych aspoň deset, aby se jim to vyplatilo.

… že tady mají krásné a celkem i levné boty… ale samozřejmě jen 39, větší pěkné se neseženou :-).

… že se vždycky nechám uvrtat do něčeho jenom proto, abych někomu udělala radost :-D.

… že jsou v posilce nové stroje, na kterých visí papír, který mimo jiné říká „nepoužívat“.

… že jsou v posilce už nějakou dobu dva stroje, které potřebují elektřinu, ale stojí na místě, kde žádné zásuvky nejsou.

… že mi dnes Kiki říkal o focení, měli jsme se sejít ve 12:15. Výjimečně jsem tam byla včas, i když mi zkouška skončila ve dvanáct. Když jsem scházela do přízemí, Kiki byl ještě na PC, nepřipravený. A fotografovi se omlouval s tím, že je strašně zaneprázdněný. To jsem viděla, jak byl busy. Potěšilo mě, že měl na zdi také plíseň, to musím přiznat… A nepochopila jsem, proč se tak dlouho česal… asi pro to podrbání… :-D

… fakt nechápu ten zakázaný Facebook a ostatní stránky. Neříkejte mi, že ti Číňané, kteří to tady zakázali, nevědí, že používáme různé fígly, jak si to zpřístupnit? To mi neříkejte. Přes free gate, kterou teď musím používat, je to pomalé, nespolehlivé, navíc to jede před Explorer, to znamená, že třeba na blogger nemůžu dávat články (doporučili mi používat Chrome :-D). Ale ani takovéhle komplikace lidi nepřesvědčí, aby na tyhle stránky nechodili. Tak k čemu to je? Pro pocit, na oko. Jako všechno v Číně.

Zkoušky.

Psané zkoušky

Zkouška z biochemie je napsat esej jakkoliv dlouhou – popsat nějaký experiment. To je něco pro mě. Nikdy jsem nic takového nestudovala. No, vyplatilo se tvrdnout s vedoucím v laboratoři, aspoň mám trochu představu, jak takové pokusy probíhají a co je k tomu potřeba. Teď už si jenom obstarat tu správnou terminologii :-).

Z ekonomie máme napsat také esej (5000 znaků!). Vybrala jsem si čínskou profesionální fotbalovou ligu, protože mi to přišlo nejlehčí – navíc ostatním tématům jsem příliš nerozuměla, tak vlastně ani nebylo z čeho vybírat :-D. Naštěstí se tohle má odevzdat do 1. října :-D.

Takovouhle srandu jako já ale nemá spolubydlící. Ve středu jde na zkoušku a zahraničním studentům je poprvé zakázáno nahlížet do knížky… tak mají všichni dost staženou prdku… :-/

Čínština - psaní

V úterý ráno jsem se nachystala na zkoušku z čínštiny (psaní) – tak to bylo napsáno na naší nástěnce. Když jsem tam dorazila, bylo mi řečeno, že žádná zkouška není a že máme napsat úkol (3000 znaků) a donést mu to na páteční hodinu. Na hodiny jsem nechodila, tak si to mám zjistit od spolužáků. Po ruce byla jenom jedna Vietnamka, tak jsem ji podrobila křížovému výslechu, ale ani po asi 10 minutách jsem si nebyla jistá, jestli to dobře chápu. No, nevadí, prostě něco napíšu a je to :-). Máme si prý dát dohromady 30 témat, z toho si vybrat 3, které nás nejvíce zajímají. Ale ať jsem se ptala, jak jsem chtěla, tak jsem se nic jiného nedozvěděla – a to jsme si rozuměly :-D.

Čínština – gramatika

Trénink jsem ve středu skončila ve 12 hodin a ve 13 hodin už jsem seděla v učebně na test z gramatiky. A to byla zase věc. Na vyplnění papírů bylo času dost, ale na pochopení textů by ho byla potřeba daleko víc. Občas jsem si nebyla jistá co vybrat, ani když jsem měla větu kompletně přeloženou a dokonce jsem i chápala, co mi chce říct. Co říct závěrem? Myslím, že ne všechno budu mít špatně :-D. No, nevím, musím říct, že jsem byla celkem překvapená, jak daleko jsme se v čínštině dostali, nějak jsem si toho ani nevšimla :-D. A to jsem byla na všech hodinách. Problém je v tom, že když vypracováváme úkoly s učitelkou a diskutujeme o tom, tak jsem ochotná pochopit, že je to tak a tak. Když pak mám ale sama vybrat správné slovo, a nejede to podle těch málo pravidel, co jsme si uvedli, tak jsem dost ztracená, protože to může být jakkoliv – zvlášť když jsou daná čínská slova ve slovníku přeložená úplně stejně. To i povolení používání slovníku během testu tak nějak ztrácí své kouzlo. Poslední úkol bylo doplnění interpunkce do odstavce (tečky, vykřičníky, dva druhy čárek…), to je vždycky sranda :-D. Nejraději mám úkoly, kde máme zpřeházená slova a máme z nich správně postavit větu. A potom, když máme určit, kam ve větě dané slovo umístíme. Nepřečetla jsem si dnes jednou zadání a myslela si, že ve větách máme rozhodnout, jestli je tam „得“ použito správně. Tak jsem začala vesele škrtat… a pak jsem si k tomu vrátila a zjistila, že jsme měli jen určit správnou výslovnost (jsou tu 3 možnosti). Takže to slovo bylo použito správně :-D. V tom mixu čínských znaků a různých číslic jsem jeden úkol přehlédla a narychlo se k němu potom vracela. Jeden text byl o tom, jak je pro lidské tělo důležité kýchání, pocení a prdění :-D. Měli jsme na to dvě hodiny, ale kdybych si u toho nedávala kafíčko, tak bych to sfoukla za hodinku. Takhle jsem odešla po hodině a půl. Za ty roky ve škole mám už vypracovaný systém na vyplňování testů, je to velká úspora času. Spolužáci se celou dobu tvářili dost neurčitě, tak jsem nabyla pocitu, že to přišlo těžké jenom mně. Pak jsem se s pár z nich potkala a uklidnili mě, že to vnímají podobně. Asiati si z toho dělají hlavu, Rodovi (Rus) je to velice jedno… Na rozdíl od Dannyho, pokud vím, že projdu, je mi jedno, kolik získám bodů… to není jako na ZČU, kdy rozhodovaly i půlky bodů :-D. Jde mi spíš o to, že pokud by tohle mělo odrážet mou skutečnou úroveň v čínštině, byla by to pěkná marnost. Mám ale silný pocit, že testy učitelky Hu realitě až tolik neodpovídají, protože jsou kolikrát dost šílené :-D. Ještě nemáme pro čínštinu takový cit, tak se špatně rozlišuje, co je velká chyba a co jen menší kosmetická vada. Realita a testy se neshodují, to je jedna věc. Druhá je ale to, že HSK (testy z čínštiny pro cizince) vypadají dost podobně jako ty naše školní testy, takže se nedá nic dělat. Na 4. úrovni jsem byla po roce studia tady, takže teoreticky by nemělo být obtížné dosáhnout 5. úrovně. Jenže zase – tady je často všechno jinak, než se zdá…

Čínština – mluvení/poslech

Tato zkouška byla opravdu překvapením. Sice se prý v hodinách dělalo něco jiného, ale nevadí, závěrečný test byla HSK 5 (zkouška pro cizince, celkem 6 úrovní). Pan Li byl zřejmě líný něco vypracovat sám, a také asi chtějí vědět, jak to s naší úrovní je. No, byla jsem hodně překvapená, 5. úroveň není až tak těžká. Středeční test z gramatiky byl daleko těžší. Poslech se opakuje jen jednou, ale hodně jsem rozuměla a hodně jsem si dokázala vyvodit. Problém je samozřejmě v ozvučení učebny, častokrát vůbec nebylo rozumět. Sice jsme vypnuli větráky, otevřeli jsme okna, jenže to by zase nemohli venku sekat trávu :-D. Doplňování celkem šlo, jen ta hromada textu je vyčerpávající. Hodně toho asi bude špatně, protože jsem neměla trpělivost se tím víc zaobírat – také jsem skončila nejdříve ze všech. Na druhou stranu mě překvapilo, že jsem dost rozuměla. Všichni používali slovník, já to vzala bez slovníku, jako kdybych opravdu byla na zkoušce. V části, kde se sestavují věty jsem si slovník už vzala, protože některé ty znaky jsem viděla poprvé v životě. Na závěr jsme měli napsat dva krátké texty (80 znaků). Přehlédla jsem se a spojila dva úkoly dohromady :-D, nevadí, tečkou jsem to rozdělila, trochu upravila a bylo. Obojí to bylo totiž dost podobné. Jaký z toho mám pocit? Stačí víc studovat slovíčka a pětka je v kapse. Navíc stačí jen vědět, co znamenají. V psané části stačí použít jimi daná slova a zbytek psát jednoduše. Důležité je projít a ne ohromovat květnatým slohem.

Wushu kulturu už mám za sebou (prezentace a esej), to znamená, že letošní semestr pro mě skončil a mám prázdniny :-D.

放假了!! :-)

Cvičební týden

Pondělí

Od 10:00 jsem měla trénink s Du Hui. Hodinu a půl jsem proskákala. Na zbytek mě vzala do posilovny na mučidlo (otáčení horní polovinou těla do stran). Nandala mi nejdříve 40 kg. Přišlo i to nějaké lehké, tak jsem dala 30 opakování. V dalších dvou sériích už jsem byla ráda za 20 opakování a poslední dvě opakování (45 kg) jsem myslela, že nedám ani 15 opakování :-D. V pauzách jsem dělala nácviky na XFJ. Po tréninku jsem nic moc necítila, zato druhý den to bylo něco :-). Du Hui je neskutečná diktátorka. Občas večer za naší kolejí děti nacvičují na soutěž a ona tam má hlavní slovo… a peskuje je neskutečně. No, se mnou je to podobné. Dnes už jsem měla chuť po ní hodit meč nebo cokoliv, co bylo poblíž. Neskutečně mě vytáčela, jak se stále divila, že mi to a to nejde, že to a to ještě nechápu… Pokud si z Číny přivezu něco určitě, tak je to určitě trpělivost. I když někdy je strašně uvolňující se rozčílit a někomu to pořádně nandat… :-D

Taiji přes dvě hodiny – sunová sestava, 2x 56ka a pak jsem s Florencem opakovala yang a wu styl… byla jsem strašně unavená a nohy mě večer taktak donesly na kolej.

Úterý

Po dlouhé rozvaze jsem si udělala úplné volno O:-), minulý týden jsem neodpočívala, tak jsem si to dnes zasloužila :-).

Středa

Du Hui dnes zapomněla, že je středa, a neukázala se :-). Nevadilo to, nějak mám rozbolavělé kyčle a i když jsem zahřátá, tak to není nic moc. Po základních pohybech jsem se skokům vyhnula a trénovala jenom nástupy. Potom jsem si vzala postupně všechny zbraně a pomalu projížděla části sestav, kterým se teď věnuji – to aby se všechny pohyby usadily, šly za sebou plynuleji, abych neměla vokna atd. A myslím, že to splnilo účel, měla jsem z toho velkou radost. Protože mě bolelo tělo, nestála jsem v příliš nízkých postojích a soustředila jsem se na jiné věci. Spocená jsem byla stejně dost. Ve wushu člověk musí mít nejen pružné tělo ale i mysl – být vždy připravený trénink upravit tak, aby mohl cvičit a mělo to přínos. Kyčle jsou uprostřed těla, z pasu vychází většina pohybů… takže není úplně lehké cvičit něco, při čem to nebolí, ale také to jde. Všechno jde… i osmisměrky do trojúhelníku!!! O_o

Na taiji jsem vydržela 3 hodiny. Na 56ku jsem byla moc unavená, tak jsem opakovala všechno ostatní. Na konci ke mně učitel přišel a sám mi začal pomáhat s yi lu, pak jsem se ještě zeptala na pár pohybů z qigongu, jedou si to zacvičila a už bylo 21 hodin.

Čtvrtek

Protože ve středu Du Hui nepřišla, cvičila jsem s ní dnes. A cvičit se mi fakt nechtělo. Každé ráno mi trvá, než se vykopu z postele. Ne proto, že bych byla ospalá, ale protože se probouzím unavená, to je hrozný. Nic mě dnes ani nebolelo, jen se mi prostě nechtělo. Ale vypravila jsem se tam. Strečink jde v poslední době ztuha, takže i první kopy :-). Opět je tu mé neoblíbené počasí – pod mrakem a dusno. Špatně se mi dýchá a potím se jako ježek. Základy jsem přežila celkem dobře, ale u skoků jsem měla namále. Normálně u skoků moc unavená nejsem, ale dnes jsem myslela, že už se tam složím :-D. Měla jsem ale radost, že mě nic nebolí. Trénink není maratón, takže vždy v pauze jsem se vydýchala, vyhecovala a takhle jsem postupovala až ke konci. Musím říct, že tohle byl hodně dobrý trénink. Když jste vyčerpaní, ale i tak se do toho snažíte dávat co nejvíc, ten pocit je prostě skvělý. S Du Hui teď cvičím „jen“ 1,5h ale úplně to stačí… a dnes jsem zaznamenala hned několik pokroků, koukala jsem jako blázen. Na konci to vypadalo, že zapomněla na posilování. Samozřejmě že mě napadlo jí to nepřipomínat :-D. Ale nejsem máslo, tak jsem se připomněla. Řekla, že se mám protáhnout a končíme. Dnes mám dělat „velké posilování“ a zrovna teď na to nevypadám. Takže jsem se před taiji sešla s Ya Qiangem v posilovně, pomohl mi se dřepy. No a jištění bylo fakt potřeba, protože jsem tři týdny nohy necvičila. A teď bylo i 85 kg dost problém. Jednou jsem se dostala ve dřepu níž než jsem měla a už jsem to prostě nevytlačila nahoru, ještě že tam byl :-D. Taiji se pak cvičilo pěkně ztuha, ale s tím jsem počítala. Dorazily k nám tři šanghajské špičky. Jane mi povídala, že jsou tady nejlepší, a mám pocit, že jsem je už někde i viděla. Ale na jména mám špatnou paměť, zvlášť na ta čínská :-D. No, samozřejmě cvičili skvěle. Učitel Xie jim pomáhá s přípravou na soutěž – soutěžní qigong Wu Qin Xi. Dřepy na jedné noze, balancování s jednou nohou nad hlavou…pro ně žádný problém. Jane nemá tak silné nohy, ale na rozdíl od nich to vypadalo víc jako qigong. Po jednom tréninku s učitelem Xie už to tam ale také měli. Taky bych chtěla za jeden trénink takový pokrok :-).

Mám problém s jídlem. Ráno nejsem schopná vstát dřív, takže jdu na trénink bez snídaně. Po tréninku nemám hlad, takže mám dvě možnosti: 1) něco do sebe narvat, i když se mi z toho dělá špatně, 2)nejíst. Včera jsem zkusila první možnost (oblíbená okurka s vajíčkem a trojhránky z tofu), dnes druhou, ale po dvou hodinách jsem dostala hlad, tak jsem si dala chléb se sýrem a meloun, nic jiného tu nemám a jsem líná jít ven. Když mám hlad, chodím na večeři před taiji, to ale znamená jíst už v 16:30 (nevychází to moc dobře, když si dám cca ve 14 hodin oběd a pak bych měla večeři už takhle brzy :-/). Po taiji je samozřejmě hlad. Občas si dám něco menšího (jak jinak než na oleji připravovaného), většinou ale melouna a piji čaj nebo kafíčko, když je nouze :-). Další problém je, že to leze do peněz. Když jsem měla taiji už odpoledne, tak jsem většinu týdne jedla v kantýně a tam mám jedno jídlo za cca 13 Kč. Půlka melouna, kterou sním nadvakrát, vychází na 45 Kč!

Pátek

Dnes jsem měla trochu fofr, takže jsem si před taiji jen dala trochu kopí a zaposilovala. Taiji je v poslední době dost jednotvárné. Cvičíme, fotím, točím ostatní, cvičíme…

Víkend

V sobotu budu zase cvičit s panem Dokonalým. V neděli podle všeho s Aurorou vyrazíme na wushu soutěž, má to být totiž někde v Šanghaji (to ale neznamená, že to bude blízko, minule jsme na soutěž cestovali přes dvě hodiny…). Její trenér tam má také závodit, takže úroveň bude pěkná…

2 zprávy

Mám pro vás dvě zprávy:

1) Vypršel mi účet, přes který jsem se dostávala na FB a podobné stránky, takže tam teď nějakou dobu nebudu. Tímto ještě jednou děkuji Dannymu, protože jsem mohla používat jeho účet, který mu předtím zařídil brácha. Bylo to rychlé, jako kdybych se přihlašovala z domova. Odpočívej v pokoji, sloužil jsi dobře…! :-) To mimo jiné znamená, že na blogu budu chvíli komentovat ne v samostatných komentářích, ale v článcích. Ale jen chvilku, nebojte :-).

2) Brouzdala jsem po netu (potom zbytku, který mi funguje :-D) a našla tohle:

http://www.super.cz/11923-podivejte-se-na-nekolik-puvabnych-krasek-ktere-budou-soutezit-o-korunku-miss-usa.html

Kdyby se pár těch dívek (např. Miss Alaska) objevilo někde na českém večírku, redaktorky bulváru by je jistě označily za oplácané… Jenže ony zvítězily ve svém státě a dostaly se do finále, které proběhlo 3. června. Najděte si třeba tu Alasku, Jessica Kazmierczak, na netu v obrázcích a hned uvidíte, že to není kost a kůže. A nikomu to tam nevadí. Tak proč to vadí u nás? Takhle by byla hned většina holek celkem v normě a byly by považovány za krásné a štíhlé. Já k nim mám stále od pasu dolů daleko, ale i tak je to dobrá zpráva!! :-)

Cvičební deníček

Čtvrtek

Už třetí den za sebou jedu posilování na nohy, břicho a záda. Čtyři až pět sérií. Během posilování samotného to celkem jde, přesvědčím se, že to dělám pro sebe, a je to. Na taiji už jsem byla ale zničená. A to zrovna jsme měli jeden z vážnějších tréninků: 3x yang shi, 3x chen taiji 56. Do toho oprava pohybů a vysvětlení. Potom 3x sun shi a potom cca hodinu vysvětlování detailů v nové části dané sestavy. Na závěr jak jinak – 3x celý sun. Nejhorší je samozřejmě chen. Byla jsem vyčerpaná, ale i ve 3. kole jsem s rozhodla snažit. Někde v první třetině už jsem to chtěla vzdát a jet ve vysokých postojích a šmrdlat to. Ale neudělala jsem to a stalo se mi něco, co ještě v životě ne. Nohy byly sice tvrdší, ale měla jsem v nich jistotu, svaly pálily ale ne nepříjemně, mohla jsem jak nízko mě kyčle pustily, ramena uvolněnější, nic jiného jsem nevnímala. Když jsem docvičila, tak jsem samozřejmě byla trochu udýchaná (jo, při taiji se člověk také může zadýchat :-) ), ale jinak jsem se cítila super. Úplně nový pocit, úžasný. Když je tělo zahřáté, protažené a uvolněné, stojí zato se skousnout a vydržet. Tak snad to nebyla první a poslední vlaštovka.

Sobota

Občas se stane, že se člověk dostane do špatné nálady, a ani neví jak. A to se mi stalo dnes. V takovémto případě se to těžko odstraňuje. Neříkám, že se to nedá, jen že je to těžké. K tomu s přidalo, že mám v meči dvě verze pohybů – obě verze mají problémy. Kyčle bolí. Ale i když je to už o dost lepší, tak si hlava zvykla na to, že to bolí a tělo se moc nehrne do pohybů, které ho předtím bolely. Tohle je nejvíc uhozený. Dva trenéři, dvě metody, dvě ega. Cvičenec nedokáže stát uprostřed. Tak jsem dnes strávila v tělocvičně místo dvou hodin tři. Proběhla velká výměna názorů, protože Cai už se nedrží zpátky a ukázalo se, že umí být pěkně jízlivý. Ale stále je to prostě pan Dokonalý, protože i hádat se s ním má smysl. Neosočovali jsme jeden druhého, nikdo neměl potřebu se obhajovat, nic se nepřekrucovalo. Vrátila jsem se k předchozímu provedení daných pohybů, protože už celý týden nad tím přemýšlím, cvičím to, natáčím a mám pocit, že tak je to pro mě správně (v pondělí to ještě budu muset vysvětlit Du Hui, to je jediná skvrna na slunci :-) ). No a jak jsme diskutovali, zjistila jsem, proč mám špatnou náladu. V poslední době makám hodně, běhám z jedné tělocvičny do druhé, snažím se věřit v to, co dělám, i když někdy výsledky dlouho vidět nejsou. Strašně mě štve, jak mám zatuhlé kyčle a kotníky, to opravdu strašně omezuje. Všechno cvičím nehezky, ale ani soutěže v qigongu se neúčastním, protože všichni spolužáci mají samozřejmě zadek až u země, a já jediná bych tam vyčnívala jako mrakodrap. A kvůli zatuhlosti kloubů je také těžké provést pohyb plynule, hladce a „kulatě“. Jsem ve fázi, kdy mnoha věcem rozumím, učím se hodně rychle… ale tělo to nezvládá – a ne kvůli fyzičce. A opravdu se snažím – každý den se několikrát protahuji, používám závaží, ve sprše po tréninku se protahuji, občas i na posteli před spaním, když není co dělat, protahuji si ramena a zápěstí… každý den posiluji… A k čemu to je? Zdánlivě k ničemu. Myslím, že tohle je ten bod, kdy to spousta lidí vzdá: Dřu jako kůň a není to vidět, tak proč to dělat? I proto je důležité se průběžně natáčet, cvičit mezi/s/před lidmi, chodit na soutěže atd. Člověk sám sebe jen málokdy posuzuje realisticky. Pak odhalíte, že tam pokroky jsou – jen nejsou tak velké, jak byste si představovali. To je další věc, co nás učí wushu – trpělivost. Věřím, že teď mi to necvičí, protože: hodně se protahuji, každý den posiluji, cvičím bez jediného volného dne… to je pro tělo dost nášup, takže samozřejmě nebude podávat stejné výkony jako předtím nebo ještě lepší. Profi atleti, když mají v plánu nějaký ten den odpočinku, tak občas nasadí tuhle metodu: přetrénovat se. Zničit se. O to lehčí je po odpočinku nástup do tělocvičny. Říkala jsem profi atleti, ne lidé, kteří cvičí 2x týdně. Jednou si dáte nálož a týden se z toho vzpamatováváte… musíte být schopní cvičit každý den, držet se v rovnováze. To jsem také opravdu pochopila až tady :-D. Příklad z praxe: Tento týden jsem se měla jít podívat na Auroru, jak cvičí. Nezavolala mi. Když jsem se ptala proč ne, odpověděla: „Můj trenér odjel, dal mi plán, co mám sama cvičit. Dělala jsem to. Jeden den jsem v posilovně měla dobrý pocit, cítila jsem se strašně silná, tak jsem si naložila víc než řekl a zranila se. Teď zase nemůžu skákat, ani dřepnout si nemůžu (to by mě zajímalo, jak chodí na čínské záchody :-D).“ Jak mi psal brácha na FB – málo je někdy víc :-).

Největším problémem je vždy psychika. Přehnané nároky, přemotivovanost. Když našeho cyklistu Kreuzigera na Giro d´Italia přepadly křeče, diskutovalo se právě o přemotivovanosti a nereálných představách, které se utvořily ohledně jeho výkonnosti. Přece jen se pak ale zadařilo – vyhrál jednu z etap. (http://www.tyden.cz/rubriky/sport/ostatni-sporty/stastny-kreuziger-posledni-metry-uz-jsem-nic-nevnimal_235733.html)

Můj kaktus

Normální cizinci chodí v pátek v noci ven za zábavou, já v jednu ráno přesazuji kaktus… Jak jsem již říkala, celou dobu byl nějaký podezřelý. Zdál se mi neukotvený… Tak jsem se ho jala přesadit, dát mu poslední šanci na dobrý život u mě… A čím se mi odvděčil? Hromadou ostnů v prstech… Ne nadarmo je kaktus rodu mužského :-P.

Jaká jsem zahradnice hodně z vás ví… :-D Tentokrát jsem měla po ruce jenom lžičku na jogurt a velký hrnek, do kterého si dělám kávu… A musela jsem pak samozřejmě ještě čistit koupelnu :-D. Tak snad to k něčemu bylo…

Wushu diskuze

Bylo hodně zajímavé, jak se strhla diskuze nad dvěma fotkami na FB. Wushu trenér z Řecka je vyvěsil na svou zeď. První, před několika dny, byla nahá slečna v gongbu (ještě k tomu ve sněhu :-) ). Je pravda, že on sám to nijak nevychvaloval, ale rozhodně to nekritizoval. Komentáře pod fotkou byly na způsob: „cooooo“, „wooooow“ atd. A dnes se na jeho zdi objevila nová fotka – nahý wushu kluk v tixi, v pozadí (ne v jeho ;-) ) čínská kaligrafie. Fotku okomentoval tím, že je to fakt hrozný, že by se wushu takhle propagovat rozhodně nemělo, wushu by se mělo respektovat. A hromada lidí s ním souhlasila (muži). Jenom dva se ozvali s tím, že je to přirozené a wushu to neškodí. Poukázala jsem na to, že v případě slečny ho nic nepohoršovalo. A pak se rozjela diskuze jak veřejná na zdi, tak ve zprávách, které mi posílal – a vysvětloval všechno možné, jen neodpověděl na mou otázku :-). Nakonec se přiklonil k tomu, že obě fotky jsou fajn, ale ne jako propagace wushu. Poslala jsem si obě fotky na zeď a probrali jsme to s Čechy. A nic špatného jsme na tom neviděli. Péťa připomněla, že v Řecku také zápasili nazí. Stejný argument se objevil i u Řeka na zdi a jaká byla jeho reakce? :-D „My všichni se divíme, jak tohle můžeš říct…..není to normální…“ :-D

Dnes jsem měla vůbec nějakou rejpavou. Již zmíněný Řek dnes dal na zeď fotku nějakých Mistrů a poznamenal k tomu, že hromada Mistrů vůbec neví, co dělají. To mi připomnělo mou odvěkou otázku: „Co to znamená „Mistr“?“ Bylo mi vysvětleno, že titul Mistr (Master) se získá na vysoké škole atd. Potom jsme se tedy dostali k wushu mistrovi. Jeden kluk z Jižní Afriky, který žije v Pekingu a je mezinárodním wushu rozhodčím vysvětlil, jaké je tradiční pojetí Mistra a žáka a postěžoval si, že to cizinci celé pomotali. Jenže… to nebyli jenom cizinci. Spousta Číňanů tuhle misinterpretaci velice rádi podporují… že jo :-). Řek pak začal vysvětlovat, že v Číně něco jako Mistr vůbec není, a nejlepší je lidem říkat „laoshi“ (učitel), některé týmy a školy mají kapitány. Tak jsem se zeptala, proč jeho samotného lidé oslovují „Mistře“. „Asi se moje jméno špatně pomatuje… no, co na tom záleží?“ „Mistrem není nikdo, ani já ne!“ „Mí studenti mi říkají Georgi.“

Hodně lidí rádo kličkuje, nechtějí na dotaz odpovědět, ale zároveň chtějí vypadat strašně chytře. To mi připomnělo QF, který na otázku, jak ho máme oslovovat, protože on sám si říká Mistře, na stránkách školy, kde bude vyučovat qigong, píší, že budou cvičit s učitelem…no, odpověděl tohle: „Já jsem Qin Fei :-)“ Na první pohled vtipné a trefné. Byla by to super odpověď, kdyby ve skutečnosti sám nevyžadoval, aby ho lidé oslovovali Mistře a chovali se k němu s náležitou úctou.

Včera jsem po hodně dlouhé době nahlédla do diskuze na www.bojovaumeni.cz. Nic moc nového a zajímavého jsem tam nenašla, tak jsem se opět začetla do mé oblíbené diskuze o taiji, kde často přispívá jeden Čech žijící v Pekingu. Opět se ukázalo, že člověk může být zkušený, vzdělaný atd., ale pokud mluví příliš, časem si bude trochu protiřečit a celkově to nevyzní příliš dobře. Na to Lao Zi říká: „He who knows does not talk, and he who talks does not know. Therefore the Sage preaches the doctrine without words.“ (Kdo ví, nemluví, kdo mluví, ten neví.) Jenže Lao Zi toho navykládal spoustu. Kdyby ne, tak bychom věděli prd. Někdo prostě musí kvákat, aby další mohli mlčet… :-DD Tak jsem pěkně omluvila ty stohy blbostí, které jsem do dneška napsala, co :-).

Myslím, že hodně diskuzí o wushu vlastně wushu ničemu nepomáhají. Pomáhají ale v tom, aby si člověk trochu udělal obrázek o diskutujících a procvičil se v argumentačních schopnostech, což se vždycky hodí.